11.12.
Přípravy vrcholí. Výbava obohacena o pořádný igelit – liner do báglu, pronajatý emergency beacon a náhradní triko pro případ neschnutí ničeho.
Koho to zajímá, tak jídlo pro mě na 8-10 dní:
snídaně: 2 x 400 g mysli + 500 g studentské směsi
obědy: 24 minitortill + 500g sýra
večeře: 500 g ochuceného kuskusu, 2x nudle se sýrem, 2x čínské nudle + tuba rajského protlaku (vyspraví cokoli, co by se ukázalo nechutným)
sladkosti: 12x ořechové tyčinky v čokoládě
slanosti: mé závislácké mořskořasové rýžové krekry
luxus: 1x paprika
čaj, kakao, whiskey
Vzala bych toho i míň, ale když oni tu prodávají všechno jen v megabaleních, tak holt budu muset víc jest.
Tak tedy vzhůru na Daskáč!
18.12.
LENKAPLENKA NA DASKÁČU
Chtěla jsem zažít prales, tak jsem vybrala nejodlehlejší místo, kam se pěšky můžete na Zélandu dostat: Dusky track.
Nebylo tam nic, na co bych nebyla připravená – a bylo tam všechno!
Džungle hustá, že by se dal krájet (bylo to hustý!), voda, bahno, mokro zdola, ze stran, shora, šplhání, brodění, třídrátové mosty (ty byly skvělé, budou mi fakt chybět!), liják, mlha, slunko i vichr, mraky sendflies a ptačí zpěv, mechy, kapradiny, lišejníky, divné houby i kytky.
Zužitkovala jsem všechno, co jsem se za ty roky chození naučila a naučila se plno nových věcí: třeba že lze být mokrá v tahu 6 dní a nehroutit se z toho; že čvachtání je jen pocit; že sním daleko míň, než nesu a že unesu daleko víc, než jsem čekala; že je pěkná blbost skákat do řeky před tím, než si ověřím, že se dostanu taky zpátky (podemleté břehy, co vás pěkně umytou zase krásně přizdobí do podoby bojovnice v bahně z Pevnosti Boyard), že řízené klouzání po prdeli je lepší než neřízené padání; že kořen je kámoš; že voda v botách je lepší než boty v bahně; že vše po prdel je ok; že člověk je vcelku nepromokavé zvíře, ale bez igeliťáku ani ránu!
Bylo to maso, výživné od první do poslední vteřiny.
Bylo to krásné.
Zažila jsem prales.
lenkaplenka 