29.12.

Wilkin river – North branch – Siberia valley – Gillespie pass – Young river – Makarora

Vánoce pro mě začaly už na Štědrý den ráno, nadělila jsem si v kavárně, u které jsem kempovala, venison pie (venisoni aka jeleni pobíhali v ohradě hned za cestou), mrkvový dortík a dva flat whity, protože jsem věděla, že týden zas uvidím jen klasiku: čínské nudle, kaše, tortilly a sýr a podobné věci. Taky jsem si nadělila výlet tryskočlunem, protože řeky jsou stále dost vysoko a potřebovala jsem se dostat přes Makaroru a Wilkin river na výchozí místo plánovaného treku.
To nádherné počasí jako bonus zajistil jen a jen Ježíšek – jó, musela jsem být móc hodná.

A jedém! Musím říct, že to stálo za těch 140 babek. Byla jsem hodně překvapená, jak mál vody jatboatu stačí: asi jen tak 10-15 cm. Prakticky jsou to takové vodní sáňky, většinu času drhnou o štěrk na dně a vůbec to necáká. A půlhodina jízdy mi ušetřila dva brody a den plahočení se po břehu.

Ještě vysazujem první trekaře a v pozadí už se rýsují první dvoutisícovky horního údolí řeky Wilkin.

Díky, Harleyi, možná tě budu ještě za pár dní potřebovat!

Tak zas na treku!

Krásná „koupací díra“ po cestě.

Tady skočit byla vyloženě povinnost!

Vždycky se musím smát, když po několika hodinách až dnech klopýtání o šutry, kořeny, drny a po nekonečném brodění celá mokrá narazím na nějakou takovou vymoženost.

Mají tady takovou zvláštní hru, můžete po cestě hledat bedny a lovit nějaké dangery. Asi něco jako kešky, ale jsou teda dost lehko k nalezení. Je jich tu všude plno a hned u cesty. No, nevím, školy nemám, ale doufám, že ti dangeři, až je zas vypustí, nejsou nějací nebezpeční, to bych se jinak asi musela začít bát.

Po 7 hodinách šlapání a asi 8 broděních téže řeky tam a zpět, s báglem narvaným jídlem na 7 dní, už jenom toužím to někde zapíchnout a strávit pohodový Štědrý večer u řeky, s výhledy a hlavně sama. Chata Upper Forks hut je sice nedaleko, ale tam mám v plánu dojít až zítra. Má celý den chcát, takže je jedno, kdy se tam doplazím, bude to pošmourný Boxing day. Takže rozbíjím tábor pod vánočním stromkem a otvírám flašku vína k štědrovečeři (ano, tahám to až sem, ale pač praktická žena jsem, upila jsem včera a zbytek přelila do petflašky. Nemám ani sílu nic vařit. Na zuby taky tentokrát prdím.
Veselé Vánoce!

A samozřejmě nakonec nejsem sama: můj stan se postupně mění ve hřbitov sendflies: provozuju tématické vraždění neviňátek. 

Na Štěpána se vydávám na jednodenní výlet k jezerům pod ledovec. Je to zvláštní pocit skotačit si jen tak nalehko.

Úplně se to za celý den neroztrhalo, ale taková mlhavá koupel v morénovém jezeře Lucidus má taky svoje kouzlo (vydržela jsem 2 tempa a rychle ven! kosa jak cyp)

Všechno tu kvete jak blbé, je to krása.

4 x brodění tam, 4 x zpět, začínám být expert na řeky do výšky prciny.
Byl to krásný výlet. Chata se začíná plnit místníma, zdá se, že vánoční výletování je tu velmi oblíbená rodinná zábava. Kiwíci jsou drsňáci! Nemůžu usnout, tak počítám dangery.

Svítání u mé „domácí“ chaty.

Upper forks hut a nad ní dvojice hor Kastor a Pollux.
V noci bylo nebe plné mléčné dráhy, od obzoru k obzoru, od Orionu k Jižnímu kříži.

Cesta zpět ke Kerin forks, už je zas nádherně.

To nádherno ale klame tělem, bo řeky sice nezvedá déšť, ale tání, takže jsem se snažila překročit Wilkina na 3 různých místech, ale jak to začlo být do pasu, musela jsem se vrátit a mávnout na jatboat, který mě hodil na druhý břeh (20$ – zaplaťpámbu, kluci zlatí).

A to už je druhé údolí řeky Siberia:

Nádherná koupačka!

Suším vše a opaluju se, než příjde stín a s ním muchy.

Už sou tu:

Cesta do sedla Gillespie pass začíná nádherným fangornským lesem:

Mount Awful (Mount Dreadful je schovaná za ní) – ty dvě hory na mapě byly hlavní důvod, proč jsem si ten trek vybrala: tomu prostě nešlo odolat, prošplhat se kolem Hrozné a Strašné hory!

Mount Awful – awfully beautiful!

A zas dolů kolmo

A zas tu vše kvete jak zjednané. A zas je to nádhera. Jen ta kolena musím celý den odprošovat.

Kolem Young hut:

Tábořiště u soutoku severní a jižní větve Young river:

Poslední swingovací most už za totálního lijáku. Poslední 4 hodiny sestávaly převážně z brodění luk s trávou sahající střídavě od stehen po prsa – efekt byl stejný jako průchod 8kilometrovým bazénem. Tak durch jsem snad nebyla ani na Daskáču.
No a tu Makaroru jsem si nakonec přebrodila sama, sahala tak akorát po zadek.