2.1. 2025

Haast to Paringa cattle track

Původně to mělo být jen málo známé místo, kam se zašiju přes Silvestra a Nový rok, aby tam nebyli lidi, nebylo to náročné a chaty byly ubytko zadara.

Nakonec se z toho stalo úžasné třídenní dobrodrůžo.

Kdybych na brožuru o historii téhle první silnice jihozápadního pobřeží narazila už v první chatě, ne až v poslední, nebyla bych tak překvapená. Takhle mě realita místní divočiny, se kterou se potýkali už stavitelé stezky cca 1880, dostihla záhy: močály a komáři dole při haastském pobřeží (ano, poprvé komáři vyhrávají konkurenční boj nad muchama a musím říct, že dávám přednost sendflies: jsou tiché a pomalé, daleko ochotnější nechat se rozmáznout na stěny mého stanu), všude hromady spadlých stromů a pak to příjde: sesuvy půdy. Některé hodně čerstvé a některé fakt pře- a obšplhané s modlením a sevřenýma půlkama.

Takže jak jsem si říkala, že když to bylo postavené pro hnaní dobytka, bude to brnkačka, tak to jsem opět naletěla: už bych měla vědět, že brnkačka není v Kiwilandii nikdy a nic.

Daly mi ty 3 dny zabrat (obzvláště kolena protestují) s neplánovanou, ale nádhernou odbočkou na hřeben Mataketake Range, 3 dny nádherného azura – v těchhle zeměpisných šířkách a délkách věc nevídaná – a nakonec jsem i tu chatku v Maorském sedle měla na přivítání nového roku úplně sama pro sebe, jenom ty hvězdy mi o půlnoci dělaly společnost.