Nová dobrodružství Lenkyplenky hlavou dolů VII.

15.1.

Jsem na Procházce svatého Jakuba: náhodička?

Byl to můj sen už od minula: podívat se znova do Nelson lakes, dojít k Modrému jezeru shora přes Waiau pass a uvidět jezero Constance. Podívat se ještě jednou na nejprůzračnější jezero na světě a rozbít stan u překrásné řeky Sabinky (Sabine river).

Sny se mají snít a taky se mají plnit. Bylo to nezapomenutelných 6 dní (počítala jsem s 8, ale všechno jsem sežrala!), kdy jsem si žila jako v těch snech, plula jsem tím a realita nakonec byla trošku jiná než ty sny, a eště lepší.

Kolena bolí, únava je tu … bylo to nádherné …

Lewis pass – St. James walkway – Waiau pass – Blue lake – Sabine river – Spear grass – St. Arnaud

Tahle kadibudka s výhledem do lesa je pohádková, „Babes in the wood“, čili Jeníček a Mařenka, se můžou každou chvíli objevit za nejbližším rohem.

Čerstvý sníh po ránu v Ada pass, je tu takový klid a nikde ani noha, jen jeleni v noci kašlali jak o život.

Jedno z nejkrásnějších míst ever, zůstala bych tu úplně nafurt.

Nad stádem koní / podkovy zvoní…

Dnes je to hodně zahrádkou

Příchod s deštěm k Waiau hut. Vevnitř už se tísní aspoň 10 lidí. Jsem moc spokojená, že mám stan.

Ráno po dešti, modlení, ať se rozplynou… ať sníh roztaje, než dorazím nahoru do Waiau pass…
všechno se splnilo!!!

Tuhle pasáž by andinista v Argentině označil jako „trepadita fácil“ – lehké šplháníčko – a měl by pravdu!

Waiau pass

Nahoře: pěkně mrzne a fouká, ale Lenkaplenka vyšplhala a adrenalin pracuje

Tak: a teď dolů: jezero Constance

Tak takové to tedy bylo! Když jsem stála nahoře u zahajovací tyčky, připadala jsem si jak Ester Ledecká na startu sjezdu Světového poháru: hůlky mám! A i křivé!

V jezerech Constance ani Modrém se nesmí koupat, jsou tapu. A patří mezi nejčistší na světě. Kéž zůstanou!

Blue lake, návrat po 8 letech, ale tentokrát shora.

Jsem dobitá jak cigánské hračky. Nemám rezervaci, tak tábořím načerno – a je mi to srdečně jedno. Všem kolem evidentně taky. Eště kecám s Jižnám křížem a Orionem, ale úplněk je přebil, šajní mi do stanu jak zjednaný, že musím zazipovat. V noci opět mrzne.

Až najdeš místo
Kde je ten pramen a kámen co praská
Budeš mít jisto, patří sem popel
A každá láska

Po epizodě s horami Awful a Dreadful teď kempím přímo mezi Mt. Misery (Hora Mizérie) a Mt. Hopeless (Beznaděj)!! To není záměr, ale už se stalo:-) Teď už mi chybí jen Mt. Agony – zatím ji marně hledám v mapě…

Novozélandský robin, což je červenka, a já jsem raška, taky červenka! Tohle je můj patronus, to je jasné!

A už je to tady, jdu ve svých starých stopách po Robert´s range a kruh se uzavírá. Dál už nemám jasný plán. Splnila jsem si, co jsem chtěla, dospěla jsem do cíle. Pro tentokrát.

Stojím na břehu jezera. Na místě, o kterém se mi už osm let zdává: milované Nelson lakes.

avatar Neznámé

About lenkaplenka

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Nový Zéland. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář