S kolegyněmi z Informačního centra Europe Direct v Pardubicích jsme připravily na srpen výstavu mých fotografií z cest po Jižní Americe. Uskuteční se u příležitosti pardubického LATINO FESTU.

Nechte se nalákat malou ochutnávkou!

Západ slunce z Cukrové homole, Rio de Janeiro, Brazílie

Rio je úchvatné město. Má mnoho tváří a ukazuje je všechny v rychlém sledu. Exotické krásky se promenádují po Copacabaně, překlimatizované autobusy uvízly v nekončící zácpě, spáči na papírových pytlích se povalují před výklady obchodů, obličeje černých vrátných vás sledují přes vycíděné fasády skleněných mrakodrapů, turisté pořizují selfíčka z lanovky na Cukrovou homoli. Neprostupný mrak subtropického deště zahaluje vršek Corcovada s Ježíšem tam, kde jste doufali ve výhled, ale museli jste si ho jen představit, stávkující táboří před prezidentským palácem, na tržišti vám nos dráždí neznámé vůně, zatímco se snažíte vyznat ve dvaceti různých druzích banánů, pláže lemují uličky s útulnými pomalovanými hostely pro backpackery. Pláže, pláže, pláže. A nad tím vším roztahuje ruce Cristo Redentor a diriguje plynulý západ slunce někam za Ipanemu. Ta podívaná je stejně krásná pro všechny, z favel plazících se po kopcích i z horních pater luxusních výškových domů. Pro všech těch 12 milionů Cariocas, jak si s hrdostí obyvatelé Ria říkají.

Ledovec Perito Moreno, národní park Glaciares, Patagonie, Argentina

Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik podob může mít voda. A kolik barev. A jaký to dělá kravál, když se minutu po minutě ledovec plazí z hor do jezera. Kolik je to vrzání, praskání, kníkání, prdění, svištění a šplíchání. Tady to ještě k tomu můžete pozorovat v přímém přenosu a z absolutní blízkosti. Je to mrazivá podívaná. Hlavně za svítání. To je nejlepší čas, dejte na mě, Japonci s foťáky jak štramberská Trúba totiž ještě spí, kdežto Češi už hřadují v první řadě amfiteátru, který sem nachystala sama příroda, a zahřívají se slivovicí.

Castro, ostrov Chiloé, Chile

Při cestování dám vždy na doporučení místních, a tak jsem se ocitla na týden na největším chilském ostrově. Lákadlem jsou tu (kromě výletů za tučňáky a gastronomických orgií v podobě neuvěřitelně levných ryb a jiných mořských potvor) pestrobarevné dřevěné kostelíky zapsané na seznamu UNESCO a rybářské domky na kůlech zvané palafitos. V jednom z nich byla kavárna, která lákala na pravé italské espresso (což je na tomto kontinentu vzácností). Popíjela jsem jedno za druhým, vdechovala slanou vůni Pacifiku a pozorovala, jak se vlivem přílivu zabahněná zátoka plná racků postupně zalévá vodou a rybáři vyplouvají doplnit menu místních restaurací o čerstvé úlovky.

Východ slunce nad Taulliraju, Cordillera Blanca, Peru

Vždycky jsem měla východy slunce radši než západy. Miluju ten pocit, když se rodí nový den a vy jste s ním sami někde uprostřed cesty, ani pořádně nevíte kde, ptáci si teprve čistí zuby a lidi jako by na chvíli vymřeli. V tu chvíli víte, že cokoli se ten den stane, bude dobré. Ať už jste v Beskydech, nebo třeba na treku Santa Cruz v peruánských Andách.