Nevím jak vám, ale mně názvy Čapkových cestopisů naskakují naprosto automaticky, kdykoli jedu do některé ze zemí, o níž psal.

Výlet do Španěl byl krycí název pro můj úplně první učitelský zahraniční výjezd. Následovala Cesta na sever, kdy jsem se opět podivovala, jak neuvěřitelně přesně se Čapkovy dojmy shodují s mými, pokud jde o vnímání skandinávské krajiny a povahy jejích obyvatel. Anglické listy, to je vlastně moje psaní o výletech do Walesu a Skotska, protože (co si budeme povídat) Skotové i Velšané se sice můžou uvztekat, ale zkrátka pro našince je Anglie univerzální označení všech částí Spojeného království. Mé obdoby Italských listů se doufám dočkáte již brzy: loď, která mě 1. října vyvrhne na toskánskou pevninu (doufám bez újmy na životě) je již rezervována, a cestu domů severem Itálie si hodlám jaksepatří prodloužit a vychutnat.

No a teď je tedy čas na poslední srovnání: Obrázky z Holandska. Týden je málo, já vím, navíc když má člověk kromě ukájení cestovatelské vášně na práci ještě posilování česko-holandského přátelství na bázi prohlubování intimních vazeb mezi konkrétními zástupci obou národů. Ale přece jen, základní vhled jsem snad získala.

Základní vhled totiž získáte, jen vysednete v Eindhovenu na nádraží. „Kola, všude samá kola,“ mohl by si pod vousy zamumlat Pučmeloun na mém místě. Je to šok. Fakt. Čekala jsem hodně kol, ale ne milióny. Kol je tu dozajista víc, než obyvatel. A ty exempláře! Některé zaručeně brázdily místní cyklostezky už za Karla. Jsou to historické kusy, umělecká díla!

Už vím, co budu dělat v příštím životě: budu sběratelem kol v Nizozemsku, výstředním milionářem žijícím v některém z vkusně rekonstruovaných větrných mlýnů, který si za příznivého počasí udělá vyjížďku do nejbližší zahradní restaurace pokaždé na jiném veteránu ze své sbírky.

Na kole jsem projela křížem krážem kus jižní části země. Aniž bych si vůbec všimla, najednou jsem byla skoro v Belgii. Aniž bych zaregistrovala jakoukoli únavu či nepohodlí, najednou jsem měla v nohách 60 km. Inu, rovinka. Systém cyklistického značení tu funguje bezvadně už přes sto let! Ve městech jsou k dispozici podzemní cykloparkoviště s non-stop hlídačem a zcela zdarma. Cyklisté mají všude přednost. A tam, kde nemají, stejně ji dostanou.

Cyklistický dress code je pestrý: dámy v sukních a elegantních střevíčkách na podpatku, pánové v oblecích mířící do High-tech campusu. Rodiče transportující v něčem, co bych nejspíše nazvala cyklorakví, celou rodinku včetně psa a grilovacího náčiní do nejbližšího parku. Všichni samozřejmě bez přileb, chráničů či rukavic. Obrázek zoufalců v dresech proplétajících se na bicyklech brněnskou zácpou, zpocených od hlavy k patě a obložených chrániči a reflexními prvky všech značek, se zde zdá obzvláště nepatřičný.

Holandskem se můžete proplétat i pěšky. Značení jsou taktéž pestrá: jsi-li kůň, vozíčkář, vytrvalec, senior či lenoch, svou trasu si vždycky najdeš.
Různé typy krajiny se rychle střídají: kukuřičné pole, koňská farma, lány kytek, rašeliniště s jezírky plnými leknínů, kanál či aspoň kanálek, alej topolů vedoucí ke statku s doškovou střechou a lesík s borůvčím, které nikdo neobírá, neb je chráněno velmi efektivním komářím komandem. Pořád je na co se dívat.

Eindhoven je příjemným městem k žití. Ať už se procházíte uličkami centra, naplněnými čilým multikulturním shonem mnoha různých tváří, jazyků a oděvů, či se projíždíte mezi četnými parky podél řeky Dommel, nepoznali byste, že se nacházíte v jednom z největších industriálních center země.

Textilní továrny a tabačky z dob průmyslové revoluce byly postupně zbourány nebo rekonstruovány na luxusní bloky bytů, jak se pod vládou koncernu Philips město ve 20. století rozvíjelo a rostlo. Dnes láká zahraniční experty z celého světa. Nad etnickou pestrostí obyvatel Eindhovenu se nikdo nepozastavuje. Z okna bytu mám výhled přímo na tureckou mešitu, na zrušený protestantský kostel a na fotbalový stadion: tři náboženství v jednom.

Holandsko miluje své malíře a rádo se jimi chlubí. Nešlo se neprojet po van Goghově cyklostezce. Nešlo nenavštívit rodiště Hieronyma Bosche, obzvláště ne v jeho jubilejním roce. K 500. výročí Boschovy smrti připravilo město ´s-Hertogenbosch velkolepou podívanou: výstavy, koncerty, prohlídky, světelné show – to vše můžete zažít až do podzimu. Vyzkoušeli jsme plavbu městskými kanály za doprovodu postav z Boschových obrazů.

Absolvovali jsme exkurzi po střeše katedrály a obdivovali neuvěřitelné množství soch, jimiž je opatřena. Úžasný výhled na město a okolí ze speciálně postaveného lešení byl nečekaným bonusem. A možností je daleko více.

A pokud vás po celodenním programu přepadne hlad a žízeň, zajděte si na náměstí a dejte si na místním trhu kus ryby či kusanec voňavého sýra Gouda (pozor, čte se zásadně chauda!) a zapijte to pivem Bosch, nebudete litovat.