Den čtvrtý – středa

Nejmladší člen posádky psychicky nevydržel drsné podmínky panující na pirátské brize. Obzvláště absence školní výuky a nedostatečná hygiena na lodi se kadetce Báře staly nesnesitelnými. Ráno ji musel kapitán odřezat, než začne smrdět a zkazí nám požitek ze snídaně. O provaz oběšencův jsme se všichni svorně podělili, neb, jak známo, přináší štěstí.

Odpoledne se naplno projevila upírská povaha rodiny Brožovy. Nedostatečně pohřbená mrtvola opět ožila a jala se posádku lodi opatřovat válečným zbarvením v domnění, že už jsme se přiblížili maorským nepřátelům. Nebyli to však divoši, kdo se k nám pomalu přibližoval. Byla to výcviková loď italského námořnictva Amerigo Vespucci. Trojstěžňový plnoplachetník. Prý nejkrásnější plachetnice na světě. Inu, posuďte sami!

Den pátý – čtvrtek

Elba! Konečně má noha spočine!

Večerní průzkumná hlídka přinesla potěšující zprávy: země je obydlena, místní obyvatelstvo zdá se býti na překvapivě uspokojivém stupni vývoje a je nakloněno výměnnému obchodu. Disponuje řadou místních jedlých plodů, z nichž nejstravitelnější zdá se zmrzlina, mražený jogurt a plzeňské pivo.

Vyrážíme dobýt vnitrozemí. Pokud domorodci nebudou klásti příliš tuhý odpor, možná vezmem ztečí i nejvyšší horu ostrova.

Po dobytí pevnosti Marciana a jejího baru bohužel zjišťujeme, že vystoupit na vrchol Elby se nám nepodaří. Domorodci, disponující omamnými nápoji, využili po čertech lstivé taktiky k oslabení celého mužstva, ba dokonce i ženstva: dobrotami zlenivělí piráti utrpěli velké energetické ztráty a stali se neschopnými dalšího vítězného postupu.

Ostrov tedy zůstane ještě nějakou dobu nepokořen. Možná se jednou najde pirátský vůdce, jenž svým jiskrným zrakem bystře odhadne zdejší slabá místa a zaslouží se o to, že se jméno ostrova Elba už navždy bude spojovat i s jeho jménem.

Den šestý – pátek

Po večerní bujaré oslavě přežití a svátku strojníka Michala jsme se rozhodli dobytí Elby nevzdat a vyplenit aspoň na kořist bohaté hlavní město Portoferraio. Nějakých pár pevnostních děl nás nemůže rozházet.

Máme štěstí. Posádka přístavních pevností je laxní a zhýčkaná. Za drobné výkupné se vzdává bez boje a nechá nás obsadit všechny strategické západní bašty poloostrova, včetně Napoleonova

velitelského paláce a zmrzlinárny-palačinkárny. Doplňujeme palivo jak pro sebe, tak pro loď. Pleníme a znásilňujeme celý den, pouštíme žilou nepřátelským minipivovarům.

Na loď se vracíme obtíženi kořistí. Navečer se klidíme z dosahu případné pomsty ostrovanů. La Grace míří do cíle své plavby, korzárského útočiště Porto Baratti na toskánské pevnině.

Den sedmý – sobota

Poslední koupání při východu slunce. Od včerejška se ochladilo. Medůzy ještě zmrzle chrní a ani nežahají. Někdo nám dává signály ze břehu. Rychle domlouváme výměnu zajatců a kořisti. Český chleba, pivo, salámy a jiné nezbytnosti pro chod lodi putují na palubu, 9 rukojmích je propuštěno na svobodu, ovšem až poté, co jsou kapitánem donuceni k nelidské dřině: úklidu celé lodi. Ode dneška bude na La Grace otročit zas někdo jiný.

AHOJ! Dobrý vítr a aspoň metr vody pod kýlem!