Z lodního deníku kadeta La Grace I.

Den první – neděle

sam_0863

Na lodi vládne pohodová nálada letního nedělního podvečera. Všichni už jsou na palubě. Na Riviéře je tak draho, že ani nemělo cenu se obtěžovat na břeh kvůli troše toho pirátského hýření po putykách. Mnohé také zmohla stopovací hra „Přijeď, jak chceš, a najdi loď, jak umíš,“ kterou jsme celý den provozovali. Seznamuju se se zbytkem osazenstva. Bude nás celkem 13, včetně 4 členů stálé posádky, takže máme hromadu místa. Kapitán nás hned zinkasoval a zabavil nám doklady, aby nikdo nemohl zběhnout, bude-li se mu dřina zdáti obzvláště otrockou, a taky aby měl celou truhlu s pokladem po ruce, až půjdeme k tomu dnu.

 

Bydlím v „salónu“ s Petrem a Bárou, jeho jedenáctiletou dcerou, nejmladším členem posádky. Budou mými kumpány v hlídce č. 4. a i jinak to s nimi bude dobrodružství, protože každou noc na střídačku mluví, křičí a chodí ze spaní. Oba. Eště že není úplněk, nerada bych viděla jejich vyceněné upíří zuby příliš zblízka!

Na noc popojíždíme dál od břehu a kotvíme spolu s několika luxusními jachtami (bodyguardi, bazény, prosklené obýváky, park motorových člunů) u pravého ostrova, kde byl vězněn Hrabě Monte Christo. To s tím Ifem je prý jen kec.sam_0862


Den druhý – pondělí

Hned po snídani (švédský záchranný člun, stoly tu na palubě nevedou) si nás bocman Panák vzal do drápů a snaží se nás naučit v deseti minutách všechno o asi 865 lanech, a to jen o těch větších. sam_0867Zaznamenala jsem první úspěch: už je umím smotat a pověsit na kolík. Zdá se, že několik probdělých nocí nad „Příručkou kadeta“ nemělo ten správný pedagogický účin. A už se vrháme na úvazky a žebříky, protože „v ráhnoví plachty vítr nadouvá, žene loď v širou dál“, to je to, na co se všichni těšili především. Pro začátek se pouštím pouze do koše a nalevo nechodím radši vůbec, nejsem sebevrah.

Což o to, širá dál je před námi, ale vítr jaksi nenadouvá. Máme proklatě dobré počasí. Ani vlnka. Ani mořská nemoc se nekoná. A já jsem se tak těšila!

 

Čeká nás otevřené moře na Korsiku. A už máme společnost. Nejdřív delfíni, občas se ozve rána, jak si blbé želvy omlacují krunýř o bok lodi, než aby se vyhly.

sam_0897

A pak najednou nádherný černý nekonečný hřbet. A ještě jeden. Ocas jak lopata větrného mlýna, zamává a je pryč. Zbytek odpoledne trávím v koši a skenuju to modro, modro, modro všude kolem. Velryby se objevují ještě jednou, ale hodně daleko.

sam_0879

Plujeme celou noc, škoda jen, že na motor. Navigační služba.sam_0905 Fasuju Petra, kormidlo, spoustu budíků, lodní zvon a přesýpací hodiny od půlnoci do čtyř ráno.

Taky fasuju neskutečnou oblohu posetou hvězdami, od obzoru k obzoru a hluboko až na věčnost. Okamžiku, postůj, jsi tak krásný, prodli jen!

Jsme malou tečkou na dně skleněné koule. Sněží na nás vesmír.


Den třetí – úterý

sam_0935

Před úsvitem spouštíme kotvu u Korsiky. Řetěz rachotí do ticha, ale celou noc kolébané spáče hned tak něco neprobudí. Až kuchařův budíček. Tu příšernou uvřeštěnou flétnu mu pak bude celý týden někdo vynalézavě schovávat.

sam_0940Port de Centuri je prý vyhlášen svými langustími specialitkami. Bohužel chudí rybáři doby Napoleonovy poněkud zdivočeli a nasadili divoké ceny, nedostupné chudým pirátům La Grace. Spokojíme se tedy s kafem a zmrzkou a vyrážíme na výlet do kopců. Kraj je to divoký, plný kaktusů, sukulentů a zřícenin (taky místy odpadků), ale místní domorodci jsou nápomocní, takže po několika hodinách, s pomocí Panáka, jeho navigačních schopností a pestrého slovníku vulgarismů, má La Grace opět svou posádku na palubě. Oslavíme to zvýšenou koupací a skákací aktivitou a zvýšenou žravostí.

sam_0912Už nám zbývá jen nenápadně se prosmýknout kolem znepřátelené posádky severního mysu, snažící se nás bombardovat záplavou francouzských slovíček (žabaři!) a přivítat slavnostním pokřikem a změnou vlajky vplutí do italských vod ostrova Capraia.

sam_0976

 

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Itálie, La Grace se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s