20.1.2014

Za devatero horami a devatero řekami, za velkou louží, několika hraničními přechody, mezi sopkami a jezery, při ústí velkých slaných vod a ještě k tomu hlavou dolů, leží jedno údolí. To údolí je celé začarované, takže většina lidí o jeho existenci nemá ani tušení. Ví o něm jen dobré bytosti a nesmí o něm povědět nikomu, kdo by se tam nehodil. Mně o něm pověděli dva dobří holandští skřítkové, i když, pravda, trochu přerostlí. Do toho údolí vede jen jedna uzoučká pěšinka plná balvanů, rozvodněných potoků, popadaných kmenů, bláta a hlubokých bažin, aby se všichni, kdo se tam pokoušejí dostat se zlým úmyslem, utopili, vcucli, polámali nebo propadli až do Západního Německa.

Kdo překoná všechna nebezpečenství, přebrodí průzračné potoky, překročí bludný kámen a uhodne kouzelné slůvko, jež uvádí v chod převozníkův prám, tomu je dovoleno vstoupit a těšit se z darů boha Cochamó. Mrštní pstruzi a domácí chléb budou mu potravou, voda z četných pramenů ho osvěží, chaloupka z voňavých kmenů bude mu útočištěm v dobách, kdy bůh roní slzy smíchu. Může se přitisknout k hřející skále a cítit dech hory či vlát povětřím upevněn na tenkých, avšak pevných vlasech boha. Může plavat v hlubokých tůních vyhloubených desítkami vodopádů a kaskád na úpatí hor, může klouzat po kamenech a naslouchat hudbě zurčících pramínků. V noci se nad skály vyhoupne měsíc a na paloučcích mezi kravinci, ovčinci a kobylinci tancují brusinkové víly. Tisícileté cypřiše si šeptají tichou poštu o tom, že je ve vzduchu cítit déšť. Deštný prales se nadechne a celý pookřeje, mechy a kapradiny se natahují po vláze. Napijte se, rychle, aby odpoledne už slunko mohlo vysoušet vysoké stěny nedočkavým pavoukům. Orli hvízdají mezi trhajícími se mraky, vítr češe větve pomuchlaným stromům. Kouzelné údolní bytosti se radují: o něco více rozvodněných potoků, o něco více strhaných mostů, o něco hlouběji se zaboří každý, kdo by dnes chtěl rušit boha Cochamó v jeho klidu.

To údolí se neopouští lehce, je potřeba najít velikou vnitřní sílu. Zpátečním prámem převozníka projde jen ten, kdo si v srdci odnáší naději na návrat. (A obzvláště vás to mrzí, když se kolem furt motají šikovní urostlí a ošlehaní horolezci a obzvláště jeden se speciálně roztomilým pyrenejským c, že byste ho poslouchali věčně!)