14.2.2014

Jak to vypadá, když prší v Paraguayi, jsem popsala výše, někdy na začátku svého amerického dobrodružství (už před rokem!). A co takhle deštivý den v Uruguayi? Teď se to konečně dovíte – v rámci srovnání, a aby se vám ty dvě země už konečně přestaly plést!

Když v Uruguayi prší, je nejlepší jet na východ a být u moře. V pohodovém zastrčeném městečku, jež nestojí ani za řeč, v příjemném hostálku na jeho samém okraji, který od pláže odděluje jen několikametrová podmáčená louka s chodníčkem a odkud můžete pozorovat provazce deště bičující pláž, schovaní pohodlně pod střechou na terase.

Když v Uruguayi prší, je taky fajn si to předem zjistit u Norů na internetu a využít předchozího horkého dne k návštěvě majáku, nákupu proviantu v dědině a dostatečného opečení se na rozpáleném písku pláže.

Když v Uruguayi prší, libujete si, že se nemusíte natírat krémem. Můžete vyrazit jen tak bosky a v plavkách ze dveří, proběhnout mezi plážovou zvěří (žaby, jacísi hlodavci aperea typu morčokrálík, ptáci, co nejsou racek) a skočit do rozbouřených vln, teplejších než vzduch.

Když v Uruguayi prší, můžete si běhat, skákat a blbnout v písku a občas se ohřát v Atlantiku. Nikde není ani noha (až na pár surfařů a ti jsou daleko), takže vaše improvizace na Handelovu Vodní hudbu slyší jenom ptáci, co nejsou racci.

Když v Uruguayi prší, můžete taky pozorovat vyvržené mušle, kraby, řasy, průhledné míčky s vajíčky bůhvíčeho a medúzy a gratulovat si, že vás žádná nežahla, nebo vlastně jen jedna trochu.

Když v Uruguayi prší, uvaříte si v klidu oběd i se zákuskem, otevřete si lahev místního vína (třeba tannat od Dona Pascuala), sednete si na terasu a za zvuků příjemného jazzo-reggae si škrábete štípance od komárů a pasivně inhalujete marihuanový kouř sousedů od vedlejšího gauče.

Když v Uruguayi prší, můžete si číst Mafaldu a nahlas se chechtat, aniž byste se museli namáhat rozlišovat, jestli je to těmi vtipy, nebo tou trávou. V Uruguayi je prostě pohoda.