14.2.2014
Byl to zásadní, poučný rok. Bilancování je na místě, ovšem ať si někdo nemyslí, že si přečte statistiku. Jestli ho zajímá, kolik kilometrů jsem ujela, kolik peněz utratila, kolik dní kde strávila, kde nejvýš, nejníž, nejjižněji jsem se ocitla… bude zklamán. Nepočítala jsem to. Cestovala jsem všemi možnými dopravními prostředky, nocovala v různých typech přístřeší. Viděla jsem nádherná místa, nad kterými se tajil dech, byla mi pěkná zima a pak jsem se zas potila jak kůň. Těžko říct, co bylo zajímavější, jestli krajiny, zvířectvo nebo lidé.
Naučila jsem se mnoho věcí, z nichž za 2 nejdůležitější považuji tyto:
1) být trpělivá v situacích, jež nebylo v mých silách změnit a kdy se nedalo dělat nic jiného, než čekat, a
2) nenechat se vytočit, i když to občas vypadalo, že se mi do cesty pletou lidé, jejichž jedinou náplní práce je právě to.
Zachovat si dobrou náladu a dívat se na svět z té lepší stránky bylo lehčí, než jsem čekala, a přineslo mi to neskonalou úlevu a svobodu.
Je zdravější častěji se radovat než pořád se nasírat. Užívat si to, co je, místo remcat kvůli tomu, co není a stejně nikdy nebude.
Nemyslím si, že mě ta cesta změnila, spíš jen vydolovala na povrch další alternativy toho, jak se dá žít jinak, o kterých dřív nebyla příležitost uvažovat.
Jsem pořád stejná – jen mám teď holt víc najeto.
lenkaplenka 