Vlněné camino

Camino de la lana

Z Valencie do Burgosu přes Kastilii – La Manchu a kopce Sorie, nejopuštěnějším krajem celého Španělska

16.3.-4.4.2022

20 dní / 636 km

Podnikla jsem tuhle procházku ze 3 důvodů:

1) utahat tělo

2) vyprat mysl

3) poznat zas nový kousek Španělska

Všechny body se splnily, ačkoli, jak už to tak bývá, ne zcela tím způsobem, jak člověk čekal.

Ad 1: Jelikož jsem si z Dominikány na cestu přivezla malý dáreček tropického bakteriálního původu, prvořadým úkolem se ukázalo udržet svěrače. Že mé ubohé, poprvé v životě takto zkoušené tělo bude první týden jakýmkoli otvorem vracet všechno, co se budu snažit pozřít (s čestnou výjimkou coca-coly a pelyňkového čaje), a přitom dávat denně přes 30 km a eště se tvářit, jako že se vlastně ani nic mimořádného neděje, nad tím mi zůstává stále rozum stát. Detox to byl tedy důkladný a regenerace těla nabrala nečekaných rozměrů.

Hned ze začátku, to když jsem zrovna v lijáku, ve tmě a zimě pod jedlí blila čaj a tři sušenky, jsem měla na chvilku chuť to otočit a mazat zpátky, do Prahy, do Podolí, do lékárny – ale ráno bylo naštěstí moudřejší večera a jsem ráda, že jsem to neudělala. To bych pak nikdy nepotkala lišku na 5 metrů a nikdy bych nezjistila, čeho všeho jsem schopna, když zatnu zuby a táhnu.

Ad 2: V divokých snech a ještě divočejší realitě se mi podařilo obstojně přebrat, přeprat a zahodit skoro všechno nashromážděné mentální haraburdí. V mezičase jsem pak pracovala na klasifikaci bahna (viz níže).

Ad 3: Konečně vím, proč se to tu jmenuje Hispania, země králíků. Žijou jich tady…celé rodiny. Králíky časem vystřídali kanci, kance krásní srnci. Zato počasí, to se moc nestřídalo – z 20 dní nepršelo 5 – to totiž většinou sněžilo.

Stále znova mě tahle země překvapuje a uvádí v úžas. I po několika tisících prošlapaných kilometrech zbývají obrovské plochy, které jsou pro mě španělskou vesnicí (😁tenhle se fakt nikdy neohraje). Malinko už jsem pochopila, proč to tu Římanům trvalo dobýt 200 let. Do takového psího počasí by Římana nevyhnal! A o místním bahně, přátelé, o bahně vím už ÚPLNĚ všechno. O bahně lepivém, hroudovém, červeném polním, žlutém písečném lesním, o bahně posránkovém, lyžovacím, ulpívacím, drolivém, boty polykacím, klizavém, mňadžgavém, křupavém, bruslicím, zmrzlém bublinkovém, zrádném- zmrznutí jen předstírajícím, o bahně rozkraveném, ovcama rozmrdaném, motokárama rozježděném. Ale nejvíc o blatě obecném…

Toš tak. A příště zas!

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Španělsko. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s