Camino de la lana

Z Valencie do Burgosu přes Kastilii – La Manchu a kopce Sorie, nejopuštěnějším krajem celého Španělska

16.3.-4.4.2022

20 dní / 636 km

Podnikla jsem tuhle procházku ze 3 důvodů:

1) utahat tělo

2) vyprat mysl

3) poznat zas nový kousek Španělska

Všechny body se splnily, ačkoli, jak už to tak bývá, ne zcela tím způsobem, jak člověk čekal.

Ad 1: Jelikož jsem si z Dominikány na cestu přivezla malý dáreček tropického bakteriálního původu, prvořadým úkolem se ukázalo udržet svěrače. Že mé ubohé, poprvé v životě takto zkoušené tělo bude první týden jakýmkoli otvorem vracet všechno, co se budu snažit pozřít (s čestnou výjimkou coca-coly a pelyňkového čaje), a přitom dávat denně přes 30 km a eště se tvářit, jako že se vlastně ani nic mimořádného neděje, nad tím mi zůstává stále rozum stát. Detox to byl tedy důkladný a regenerace těla nabrala nečekaných rozměrů.

Hned ze začátku, to když jsem zrovna v lijáku, ve tmě a zimě pod jedlí blila čaj a tři sušenky, jsem měla na chvilku chuť to otočit a mazat zpátky, do Prahy, do Podolí, do lékárny – ale ráno bylo naštěstí moudřejší večera a jsem ráda, že jsem to neudělala. To bych pak nikdy nepotkala lišku na 5 metrů a nikdy bych nezjistila, čeho všeho jsem schopna, když zatnu zuby a táhnu.

Ad 2: V divokých snech a ještě divočejší realitě se mi podařilo obstojně přebrat, přeprat a zahodit skoro všechno nashromážděné mentální haraburdí. V mezičase jsem pak pracovala na klasifikaci bahna (viz níže).

Ad 3: Konečně vím, proč se to tu jmenuje Hispania, země králíků. Žijou jich tady…celé rodiny. Králíky časem vystřídali kanci, kance krásní srnci. Zato počasí, to se moc nestřídalo – z 20 dní nepršelo 5 – to totiž většinou sněžilo.

Stále znova mě tahle země překvapuje a uvádí v úžas. I po několika tisících prošlapaných kilometrech zbývají obrovské plochy, které jsou pro mě španělskou vesnicí (tenhle se fakt nikdy neohraje). Malinko už jsem pochopila, proč to tu Římanům trvalo dobýt 200 let. Do takového psího počasí by Římana nevyhnal! A o místním bahně, přátelé, o bahně vím už ÚPLNĚ všechno. O bahně lepivém, hroudovém, červeném polním, žlutém písečném lesním, o bahně posránkovém, lyžovacím, ulpívacím, drolivém, boty polykacím, klizavém, mňadžgavém, křupavém, bruslicím, zmrzlém bublinkovém, zrádném- zmrznutí jen předstírajícím, o bahně rozkraveném, ovcama rozmrdaném, motokárama rozježděném. Ale nejvíc o blatě obecném…

Toš tak. A příště zas!