Asi chcete vědět, jak vypadá Tenerife shora. Jestli jsem tam opravdu vylezla. A jestli jsem funěla a volala o pomoc. Ale no jo porád. Dočkejte. Eště před tím jsem měla rande s jedním super borcem, jací se už dneska nerodí. A to se nedá vynechat.

Máme doma takovou knížku. Máme ji už dlouho. Co pamatuju. Neuměla jsem ještě číst a už jsem si v ní listovala. Nějací borci tam upletli z rákosu loď, naskákali do ní a vypluli na moře. Plavili se oceánem, dlouho, a když loď začla nabírat vodu, nějak je vylovili a zachránili. Ale oni toho ještě neměli dost a upletli si jinou loď – zkoušeli si to u indiánů na jezeře Titicaca a tak různě – a vypluli zas. Ta loď měla velkou bílou plachtu s červeným kolcem uprostřed a jmenovala se Ra. A ten hlavní borec, co to všechno spískal, byl Thor Heyerdahl.

Jako výchozí bod pro své tenerifské putování jsem si zvolila městečko Güímar. Má nesporné výhody: je trochu z ruky, je to po cestě vzhůru, je tam levné ubytování a žádní turisti. Kdybych ho neviděla na vlastní oči, jak na mě vyje ze střechy, dalo by se říct, že v Güímaru chcípl pes. Ale hlavní důvod, proč jsem si nevybrala třeba úplně jinou dědinu, kde taky chcípl pes, jakých je na Tenerife plno, je ten, že tam Thor Heyerdahl prožil značnou část svého života a objevil a vykopal tu pyramidový komplex, o němž mu místní tvrdili, že to jsou jen obyčejné sto let staré terasy navršené místními zemědělci. Heyerdahl dokázal, že jsou dílem předkolumbovského obyvatelstva Guančů a že sloužily jako jejich posvátná místa k vzývání boha slunce. Že zkrátka stejně jako třeba v Mexiku, Peru, Egyptě či v Polynésii, i staří Kanárci se klaněli bohu Ra, ať už ho nazývali jakkoli.

Vše je kruh, všichni jsme jedno. Já to tušila.

A tak se jdu na tu nádheru podívat.

Kromě hlavních expozic věnovaných pyramidám kultu slunce na celém světě a Heyerdahlově životě a díle je tu i pěkná naučná stezka o historii ostrovů a o tom, co tu rostlo či roste a do světa se vyváží či vyváželo. Doplňuju si základní vzdělání zjištěním, že aloe a agáve je jedno a to samé a že to právě z nich se dělá sisal (což jsem tedy asi objevila Ameriku, ale nevadí, aspoň jsem se tak definitivně zařadila po bok Kryštofusa Kolumbusa a jiných slavných osobností zde pobývajících).

Taky jsem se dověděla, že zatímco v dřívějších dobách živil Kanárky vývoz cukrové třtiny (potažmo rumu), cochinilly (jakéhosi purpurového barviva pocházejícího z drcených cizopasných červů opuncie či co) a vína, dnes tvoří hlavní zdroj příjmů ještě před banány… no schválně, tipněte si.

Tůristi.

Nojono. Nechci nikomu kazit naděje, a tak rovnou a bez mučení poctivě přiznávám: se mnou to teda rozhodně nevytrhnou!