Věděla jsem, že je to teď, nebo nikdy. Jestli se hodlám posouvat furt na jih, lepší příležitost už nebude. Na co? Inu, na degustaci vína. Marlborough je nejslavnější vinný kraj Zélandu. A to se musí prozkoumat! Přece se nemůžu vrátit domů, aniž bych pořádně ochutnala! A jelikož Zéland je kraj na tůristy zařízený a na cokoli si zamanete zde máte tour, rozhodla jsem se toho tentokrát využít.

Jen co jsem v Pictonu přistála s trajektem (a ubytovala se v pěkném hostelu plném koček), sehnala jsem za rozumnou cenu (na místní poměry samozřejmě) půldenní wine tour s ochutnávkami na „několika“ vyhlášených vinicích a s lunchem (který si samozřejmě musíte zacálovat už sami). Trochu jsem měla obavy, jak to dopadne, jestli to nebude za hodně peněz málo muziky, ale rozhodla jsem se to risknout. Kdy už v životě zase budete testovat vína na Zélandu, že?

A tak mě v 9:30 ráno před hostelem vyzvedla dodávka společnosti Marlborough winetours s řidičkou a průvodkyní Katrinou. Nebudu vás dlouho napínat a můžu vám říct, že tento den se zapíše na seznam mých nejen nejlepších místních zážitků, ale možná i životních. Přátelé, kamarádi, stálo to za to!

Co se tu pěstuje? Inu, rozptyl je široký, až jsem byla příjemně překvapena. Styl je to spíše evropský než argentinský a většina vinic patří menším rodinným podnikům. Ale opravdové sklepy byste tu hledali marně: když jsem se zeptala, jestli někdo skladuje víno skutečně v podzemí, po dlouhém přemýšlení řekli, že jeden, ale to si ani tak nebyli jisti. Přivedou vás prostě do nóbl degustační místnosti na vinici a tam už je připraven majitel nebo šikovná slečna, aby vám podali zasvěcený výklad a pohárky.

Většinou se začlo Sauvignonem a přes Pinot Gris a občas i nějaký ten Riesling, Chardonnay nebo dokonce i Veltlín se došlo k Pinotu Noir, Syrahu, Merlotu nebo i Malbecu.

Objeli jsme nakonec celkem 7 podniků, kde byla vždy degustace tak 5-8 vzorků. A tour se z půl dne protáhla na den celý. Bylo nás 5, jeden postarší pár Angličanů, jeden pomladší lesbický pár z Aucklandu a já. O obědové pauze si šly holky zakouřit a Katrina povídá: „Nechtěla jsem před nima mluvit, protože si zaplatily tour na celý den a vy jen na půl. Ale pro mě by bylo komplikované vás teď rozvážet zpět a zase se vracet, takže jestli vám to nevadí a jestli nemáte na dnešní odpoledne jiný program, dělejme, jako že máte taky celodenní tour.“ No co myslíte, dělali jsme!

A tak jsme byli ve větší vinici založené Chorvatem Vila Maria, pak v malém biopodniku
Omaka springs, kde měli i výborný olivový olej, pak u Němců ve stylové restauraci Glesen (oběd – sýrový talířek 17 babek), pak u Švýcarů na Fromm Range, kde dokonce vůbec nepoužívají ani traktory a údržbu ve vinicích obstarávají dva koně, pak jsme zajeli na vyhlídku pokochat se těmi řádky táhnoucími se k horám. Následovala Spy valley, v názvu vtipně využívající v blízkosti umístěnou americkou „špionážní“ základnu. Všude visely plakáty s Jamesem Bondem a názvy vín byly na etiketách uvedené i v morseovce. To už jsem pomalu přestávala vnímat, ještě že si člověk mezi vzorky mohl vždy nabrat z mísy trochu krekrů, jinak bych už byla pod stolem. Pak jsme ještě zvládli značku Framingham wines a nakonec poctili návštěvou podnik specializovaný na šampusy jménem No. 1. Podezřívám Katrinu, že se s degustátory tajně vsázejí, kdo bude v každé tour nejdřív na šrot. Na závěr nás ještě zavezla do čokoládovny. Výborné, ale předražené, takže jsem to tam nechala ležet.

Celou cestu se mnou jezdil i můj batoh s tím, že se do hostelu už vracet nebudu a že požádám Katrinu, aby mě vyhodila v Pictonu u odbočky na Charlotte drive a dostopuju na začátek Queen Charlotte tracku, jež byl na další dny v plánu. Kolem šesté večer, kdy jsme končili, ale prohlásila, že to má po cestě domů a že po takovém dni si mě nedovede představit někde na cestě, a odvezla mě až do kempu 3 km od mého cíle! Zlatá baba! A když došlo na placení tour, neměla drobné nazpět, takže mi nakonec dala ještě 15 doláčů slevu! Volám sláva a 3 dny se raduju. Na pláži u kempu si dávám osvěžující večerní plavání a zalézám jako mrtvola do stanu. V noci v 3:30 se budím a vylézám na záchod. A tak se leknu, že si málem crbnu do gatí. Protože na mě padá ohňostroj. A není to ohňostroj, ani výbuch sopky, je to ta nejjasnější jižní obloha, jakou jsem kdy viděla! Mléčná dráha tak hustá, že byste ji olízli, a uprostřed trůní Jižní kříž a šajní jak zjednaný. Až se bojím narovnat, aby mě nepraštil do čela a nepropálil tam díru.