Na samé hraně Evropy

SAM_1190

Přestože jsem na hradě Blarney políbila Kámen výmluvnosti, mám značné pochyby, že se mi podaří uspokojivě popsat nejzápadnější výspu irského ostrova, kraj Kerry a Dingle. Zas je tu staré známé dilema – jak vtlačit do slov něco, co se vzpírá jakémukoli popisu, co se roztahuje v mysli bez možnosti zakódování a proudí v celém těle jako vibrační vlny. Jde to jen hudbou, výkřiky racků a příbojem. Jde to jen řečí ryb a kamene. Holan to cítil a byl z nás nejblíž tomu, chytit svět do slov. Kam se ale my hrabeme.

SAM_1054b

A tak to snad půjde jen obrazy. A pusťte si k tomu Clannad. Anúnu. Enyu. Shinead O´Connor. Cranberries. U2. The Dubliners. Dle svého vkusu. A vůbec nejlepší bude stavit se v tom nejzaplivanějším baru v Dinglu, dát si pintu, sednout do kouta a jen tak pozorovat cvrkot. On se s váma, spíš dřív než později, někdo dá do řeči a k všudypřítomné hudbě ve vzduchu, k cinkání krýglů a vrzání starých schodů se přidá taky melodie jeho chrčivé a jadrné irštiny, trylkující, poskakující nahoru a dolů, často zakončená výbuchem divokého smíchu.

SAM_0775

Když jako já zvolíte k průzkumu kraje Kerry pěškobus, radím začít v Killarney. Chowderu mají dost v každé putyce, v zámeckém parku všechno kvete a slunko statečně proráží mraky, aby vám udělalo radost hned v úvodu. SAM_0770aJe neděle a v parku se povalují rodinky zrzavých hobitů a užívají krásného, neobvykle nedeštivého dne. Je tu koncert a tanec k tomu. Holky mrskají nožkama jak o život, pihovaté tvářičky rozesmáté, copy jim divoce lítají v rytmu skřipek a bendža a přihlížející je nadšeně povzbuzují. V dálce mezi stromy občas probleskne hladina jezera Lough Leane a nad ním se tyčí hory… opravdové hory.

Kerry Way vede z města ven, podél jezera alejemi dědů dubů. Muckross – další fantastické šlechtické sídlo uprostřed pečlivě promyšleného parku, jak vystřižené ze seriálu Downton Abbey. Taky by se tu krásně vraždilo, až by museli povolat pana Poirota. Tomu by se tu ovšem nelíbilo, protože je tu příliš mnoho přírody a při hledání stop hrozí šlápnutí do ovčího lejna.SAM_0828

A tak vzhůru přes botanickou zahradu do kopce, vzhůru podél vodopádu a dál k horám. Lesy, močálky polykající a vyvrhující hnědé potůčky voňavé po hlíně, fialové a žluté koberce vřesu s pichlavými ostrůvky hlodašových keřů, lávky přes potok, SAM_0839kde zákeřně útočí hovada, ale je tu tak krásně, že jim to ani nemáte za zlé. A zase duby, stařičké, šeptající, v poduškách kapradí a mechu.

Pod zeleným dubem

milovali se dva

spadlo na ně dřevo

zabilo je oba

Pořád mám pocit, že je to nějaký omyl, že to nemůže být pravda, to teplo a světlo, a ten pocit mě neopouští celý den, dokud se nezačnou na obzoru honit mraky a nezakryjí pomalu hřeben nejvyšších kopců Irska – Carrauntoohil s bratříčky. Už se neobjeví.

SAM_0819aZůstanou ukryti v mlžných čepičkách zbytek mého putování. Nevylezu dál než do sedla a kupodivu mi to nebude líto. Vždyť tak to přece mělo být, vše do sebe zapadá. Abych se držela při zemi a učila se trpělivosti. Abych si užila toho pravého Irska s lijákem a čvachtáním v botách a vystřízlivěla trochu z toho podivného halucinogenního stavu. A hlavně: abych měla důvod se vrátit.

SAM_0877b

A tak se škrábu k večeru do sedla už za správného ledového větru honícího přeháňky po kopcích a duhu mezi ovčími zadky a konečně cítím Irsko na vlastní kůži. Konečně jsem nohama na zemi, i když kloužu po trávě čerstvě pohnojené a každou chvíli padnu na zadek nebo se tak tak zapíchnu hůlkama. A stejně jako v promoklém Skotsku před dvěma lety, tohle bude jeden z nejsilnějších zážitků na cestě. Když to štípe a klouže a lomcuje a zabolí, cítím i já, že jsem živá. A to je radost. A za to děkuju horám. Vždycky horám.

SAM_1207a

Stavím stan u dobrých lidí v ohradě, za souseda mám poníka. Ždímám ponožky a vařím čaj, pod cáry mraků prosvitne občas duha a pak zas krátký liják postříká pastviny. Jím ve stoje, protože pro mokro není kde posedět. A to je taky dobro. Stmívá se až skoro v 11. Ptáci se můžou přetrhnout v ukolébavce, ale bušení kapek na stan a do listí je definitivně přehlasuje.SAM_0886

Ráno kosa, od huby pára, cesta do sedla v blátě klouže, ale vypadá to nadějně. Ať se rozplynou! Toužím spatřit Irsko z nebe! Nerozplynuly. SAM_0920Nastává typické irské počasí: každých 10 minut liják, každých dalších 10 se mokře pařím v pláštěnce. Když už se rozhodnu zastavit a vše sundat a přeskládat, do 20 vteřin je tu další liják, aniž přesně víte, odkud se přihnal. Začíná mě to fakt bavit. Každou chvilku se sázím, co a kdy přijde. Irové se móc rádi sázejí. Potkávám cyklisty i pěšáky, připravené na všechno. Vesele se zdravíme, pořváváme na sebe, sakrujeme na počasí, ale vlastně si to strašně užíváme. Jsme naživu. A je to jenom voda.

SAM_0975a

Toulala jsem se po Kerry pár dní. Tak strašně mě to táhlo k oceánu, až tu najednou byl. Vždycky kemp na pláži a ta vůně, které se nepodobá žádná jiná na světě. Ráno už jsem nemohla dospat, jak jsem tam chtěla hupsnout. A ztratila jsem chuť někam chodit. Potřebovala jsem se jenom tak poflakovat po plážích a útesech a hodiny zírat do vln. A brodit se a čuchat a nasávat a chutnat sůl. Pár fajn lidí mě popovezlo. Pak se i udělalo zase krásně! Irské rodinky s dětičkami v neoprénkách se vydaly na pláže, skotačily jak zjednané, aby se ujistily, že jsou naživu. Surfaři – milenci vln. Sáňkaři na dunách.

SAM_1087a

V Kerry bylo fantasticky, a přesto to byla jen předehra k Dinglu. Dingle je sama esence Irska. Prastará krajina ukrajovaná mořem, olámaná příbojem na skalnaté nože, posetá dolmeny a kruhovými hradišti, utopená v hradbách rudofialových fuchsií, bičovaná bouřemi 300 dní v roce. Chudá půdou a přesto ne chudá duchem. Lidi jsou tam stejně ošlehaní jako ona. Tuzí a přesto srdeční. Mluví nesrozumitelným jazykem, zní to, jako by bez ustání zpívali. Zaříkávali.

SAM_1120aV té zemi čarodějů umí vykouzlit zázrak za každým rohem. Když jsem se sama ocitla brzy ráno a v mlze v Gallarus oratory, přiletěla úzkým okénkem vlaštovka. Zakroužila mi nad hlavou a zase ufrnkla. Přesně v tu chvíli se probil šerem ostrý paprsek slunce a prosvitl přímo tím jediným miniokénkem. Dotkl se mé hlavy. Kameny okolo zašeptaly.

SAM_1164

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Irsko. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s