Jeden z Aranů

SAM_1237

A dál, dál, ještě, na konec. Nemám toho dost. Na západě země končí. Dá už to nejde, vítr mi skučí. Dobrá, tedy na sever. Tam, kde útesy ční ještě výš, tam, kde se trhají skaliska na jednotlivé ostrovy Aran, tam, kde si i Vikingové natrhli prdel.

Aranští jsou odolný národ. Vydusat život z kamene, ohradit milimetr životního prostoru, neustále bojovat s mořem. Už od pradávna. Museli si ten živel skamarádit, aby jim posloužil a nepohltil je. Na nejzazších lemech útesů si stavěli svá opevněná hradiska, ze tří stran příboj, ze čtvrté kámen a déšť. Proti komu se bránili? Před kým se schovávali na skalách nad mořem? Lidé rybí a sokolí. Dravci, racci a tuleni. Stavitelé sedmi kostelíků a strážních věží, vršitelé pohřebišť. SAM_1345

Dnes voziči turistů, půjčovatelé kol a majitelé kempů a rybích restaurací. Drží se jako klíšťata svých útesů se zbytky travin, svých pastvin s kamením. Když přijdou zimní bouře, jsou odříznuti od Irska i na několik měsíců.

SAM_1322

Zažila jsem vedro na Aranských ostrovech. Nemůžu tomu uvěřit. To snad ani není podle pravidel. Proč zrovna tady, kde se měli honit všichni čerti? Kde jsem měla blít na trajektu a pokud možno zmoknout a neodvážit se ani na krok do vln ve strachu před smrtí v hlubinách? Kde měl být vichr a ledová voda beroucí dech! Já se z toho zblázním. Co mi to to Irsko pořád tropí? Takové fauly! Tři dny smažícího slunka, spálená, zpocená, vyhřátá na kost, žíznivá. Moře hladké jako sklo, tak jasně modré, kameny sálající jak pec, jen ještěrky chybí. Irsko nezná žádné draky, ani v té nejmenší podobě.

V noci přichází vítr, zvedá na chvíli neklid na moři.SAM_1300b

… z mořské říše

svištím v míše

slídím v břiše

hledám tiše

pěny vln a hradby mraků

kýly potopených vraků

skály zubů, skály kůže

které člověk nepřemůže

křachy ran a křiky vran

biče bouří

v zem se hrouží

dokořán

plaším myši

krájím sviště

přijdu jistě

příště!

Ráno v tiché zátočině s pláží cinká jen řetěz loďky, který musím podplavat hned za svítání, abych věděla, že jsme obě skutečné.

Chcete-li zapomenout na svět, plujte na Inishmore. Ono tam i svět zapomene na vás. Člověk by nevěřil, jak je pořád ještě snadné se ztratit – přímo v Evropě.

SAM_1335

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Irsko. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s