A dál, dál, ještě, na konec. Nemám toho dost. Na západě země končí. Dá už to nejde, vítr mi skučí. Dobrá, tedy na sever. Tam, kde útesy ční ještě výš, tam, kde se trhají skaliska na jednotlivé ostrovy Aran, tam, kde si i Vikingové natrhli prdel.

Aranští jsou odolný národ. Vydusat život z kamene, ohradit milimetr životního prostoru, neustále bojovat s mořem. Už od pradávna. Museli si ten živel skamarádit, aby jim posloužil a nepohltil je. Na nejzazších lemech útesů si stavěli svá opevněná hradiska, ze tří stran příboj, ze čtvrté kámen a déšť. Proti komu se bránili? Před kým se schovávali na skalách nad mořem? Lidé rybí a sokolí. Dravci, racci a tuleni. Stavitelé sedmi kostelíků a strážních věží, vršitelé pohřebišť.

Dnes voziči turistů, půjčovatelé kol a majitelé kempů a rybích restaurací. Drží se jako klíšťata svých útesů se zbytky travin, svých pastvin s kamením. Když přijdou zimní bouře, jsou odříznuti od Irska i na několik měsíců.

Zažila jsem vedro na Aranských ostrovech. Nemůžu tomu uvěřit. To snad ani není podle pravidel. Proč zrovna tady, kde se měli honit všichni čerti? Kde jsem měla blít na trajektu a pokud možno zmoknout a neodvážit se ani na krok do vln ve strachu před smrtí v hlubinách? Kde měl být vichr a ledová voda beroucí dech! Já se z toho zblázním. Co mi to to Irsko pořád tropí? Takové fauly! Tři dny smažícího slunka, spálená, zpocená, vyhřátá na kost, žíznivá. Moře hladké jako sklo, tak jasně modré, kameny sálající jak pec, jen ještěrky chybí. Irsko nezná žádné draky, ani v té nejmenší podobě.

V noci přichází vítr, zvedá na chvíli neklid na moři.

… z mořské říše

svištím v míše

slídím v břiše

hledám tiše

pěny vln a hradby mraků

kýly potopených vraků

skály zubů, skály kůže

které člověk nepřemůže

křachy ran a křiky vran

biče bouří

v zem se hrouží

dokořán

plaším myši

krájím sviště

přijdu jistě

příště!

Ráno v tiché zátočině s pláží cinká jen řetěz loďky, který musím podplavat hned za svítání, abych věděla, že jsme obě skutečné.

Chcete-li zapomenout na svět, plujte na Inishmore. Ono tam i svět zapomene na vás. Člověk by nevěřil, jak je pořád ještě snadné se ztratit – přímo v Evropě.