Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi: 15. Cestovní zážitek

14.6.2013

sam_0169

Abych přišla na jiné myšlenky a učinila zadost své nově nabyté pověsti dobrodružky-cestovatelky, vydala jsem se na výlet. Na kole, které jsem dostala zapůjčeno na věčné časy od paní Sofie Millerové (spolu s plnou taškou mandarinek). Bylo to opravdu dobrodružství. Kolo totiž nemá přehazovačku, sedátko se protáčí, brzdy drží jenom strachem a košík na nákupy se vpředu ginglá a dělá zvuky jako pan Lorenc. Terén: vyježděné koleje s občasným blátem a kaluží. Ještě že je to tu všude po rovině.

sam_0211

Namířila jsem si to na jih za město, prozkoumat, co se skrývá dál na mé oblíbené procházkové trase. Zaujala mě směrovka s nápisem Playa. Usoudila jsem tedy, že bych třeba mohla jet až k přehradě Yacyreta někam ke Carmen a že bych případně nemusela bloudit ve změti polňaček. Úvaha se ukázala jako správná. Těch všehovšudy asi 20 km mi ale dalo zabrat. Pláž jsem po krátkém bloudění našla a co jsem tam spatřila, to uvidíte na fotkách. Byl to opravdu zážitek! Ach, kam se poděla Tacuary, „krááááááááááááááásná řeka“, na niž tak láskyplně vzpomíná paní Iva v Carmen!

sam_0154

Po cestě, když jsem se zastavovala za účelem kochání, focení či pití, u mě několikrát zastavili kolemjedoucí motoristé a starostlivě se ptali, zda něco nepotřebuju, jestli nechcu svézt (ti s camionetama) nebo jestli aspoň nechcu poradit (rodinky na motorce).

sam_0153

Projevovali obavy z toho, že jedu sama, co kdyby se mi něco stalo, nabízeli se, že mě doprovodí, a kamže to vlastně jedu?

Když jsem šlapala a potkávala místní, vesele mi kynuli a pořvávali na mě pozdravy, od dědečka tlačícího své předpotopní kolo do „kopce“, přes ošlehané stréce a tety, až po asi tak desetiletého kluka, který vezl na motorce své dva maličké uniformované sourozence ze školy na vzdálenou chacru. Když jsem trochu zabloudila k někomu na bavlníkové pole, majitelé mě vlídně zdravili a nepovažovali mě za vetřelce, ani když jsem jim vlezla až skoro do baráku, abych se zeptala, kudy z nudy. Zapředla jsem rozhovor s jednou asi stoletou guaraníjskou babičkou. Vyptávala se, jestli jsem z Brazílie. Když zjistila, že z Evropy, omlouvala se, že mluví španělsky moc pomalu (naše španělštiny si byly rovny), že je zvyklá mluvit guaraní. Načež jsem se zase já omlouvala, že neumím guaraní, a vyptala se jí na cestu na playu, kterou mi důkladně a radši několikrát dokola vysvětlila.

sam_0124

(„Jojo, tady jezděj lidi na pláž, v létě, z Coronel Bogado, to je jich tu plno, jezděj se tu koupat!“) Nakonec mě poslala za svým synem, kdybych to nemohla najít, že mě určitě dovede. „A vy ste přijela jak? Na motorce? Jo na kole? Jejda, vy ste statečná, šikovná holka!“ A ještě mi poděkovala. Ona mně! Její vysušenou postavu s vrásčitým, bezzubým úsměvem, jak mi mává mezi slepicemi, jsem měla před očima celou zpáteční cestu. Ptám se sama sebe, jestli tahle pro mnohé místní lidi zaostalá a primitivní Paraguay není vlastně ta jediná správná.

sam_0188

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Latinská Amerika, Paraguay, Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s