Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi: 24. Tři výlety

22.9.2013

sam_0222

Shon „běžných“ festivalových dní byl pro mě zpestřen třemi speciálními událostmi. V pondělí se na festivalu nečekala taková účast, takže jsme zavřeli dům, abychom si uprostřed kolotoče dali pauzu k vydechnutí, a děcka ze spolku (Rocío a její švagrová Cris a tanečník Mafi) mě vzali na výlet k asi 10 km vzdálenému vodopádu Salto Krysiuk (podle Ukrajince, na jehož pozemku stojí). Inu, není to marné, mít vedle plantáží čaje a yerby na svém pozemku kus pralesa s nádherným vodopádem! Že je to místo úchvatné, si můžete prohlédnout na fotkách. Před vedrem jsme se chránili popíjením terere, máchali nohy ve svěží vodičce, prošli se lesem, kde lezli mravenci velcí jak půl prstu – prostě idylka.

sam_0301

Dalším zážitkem byla návštěva argentinské školy, kam mě vzala paní učitelka Úrsula. Byla jsem zvědavá, jak to u nich chodí. Nejdříve mají všechny děti nástup na školním zastřešeném dvoře, který slouží zároveň jako tělocvična. sam_0218Děti pronesou jednu z naučených básniček, kterou zdraví argentinskou vlajku (hymnu nezpívají, ale vlajkou jsou posedlí), pak sborem pozdraví každou učitelku zvlášť, urobí se prezenčka a všichni se rozejdou pod vedením svého učitele do tříd. Chvilku jsem ještě zevlovala ve třídě prvňáčků, pohlížela si učebnice a odpovídala na dotazy dětí (Jak se řekne česky stůl? A jak se řekne česky škola?) a pak je zanechala jejich odpolednímu osudu (některé školy mají tolik žáků, že jedou na ranní a odpolední směny, tohle byla odpolední). Ptala jsem se pak Úrsuly ještě na různé pracovní věci (profesionální zvědavost) a dověděla se například, že u nich neexistuje systém suplování. Když je učitel nemocen, jeho hodiny prostě odpadají (až na výjimky, kdy je někdo ochoten zaskočit, například školník si vezme tělocvik, když se zrovna nudí). Škola, která trvá na tom, aby se odpadnuté učivo nějakým způsobem nahrazovalo, například tím, že učitel dává žákům domácí úkoly na procvičení oné látky, která se nestihla probrat, je pak považována za velmi solidní a prestižní a má dobrou pověst. sam_0219Proto třeba Úrsulina dcera Rocío chodí na technickou školu (průmyslovku), protože ta takovou pověst má. Další skvělá věc je, že pokud učitel na škole získá postavení řádného zaměstnance (po nějakých letech jako suplent), má nárok na neplacené volno o jaké si zažádá, čili může si třeba na rok odjet a oni mu musí držet místo. A jsou dokonce i případy, kdy má PLACENÉ volno třeba půl roku. Učitelé v Argentině si žijí, podle toho, co jsem slyšela, celkem dobře, mají spoustu výhod, jsou dobře odborově organizovaní a jakmile se jim něco nezdá, okamžitě stávkují. Je velmi těžké (říká Úrsula) na nich vynutit jejich pracovní povinnosti, když už jsou jednou součástí pracovního procesu; stávají se v podstatě nenapadnutelnými, nevyhoditelnými. Drtivá většina učitelů jsou učitelky – ženy. Je velmi těžké najít učitele – muže, proto jsou velice privilegováni a zastávají ve školách většinou prestižní funkce.

sam_0370

Třetí výlet bylo pozvání do nedalekého Cerro Azul (něco jako Modrý kopec), kde taky žijí Češi a kde pořádali oslavy 80. výročí založení města. Vypravila jsem se tam coby doprovod tanečního souboru. Zase bylo defilé a Lípa tančila před hlavní tribunou plnou papalášů. Seznámila jsem se tam s panem Rudolfem Brožem, který se mi během cesty v průvodu jal vysvětlovat svou rodinnou historii. Jeho rodiče přijeli do Ameriky s několika dětmi, on, o 10 let mladší než jeho sourozenci, se jako jediný narodil už v Argentině. Jeho čeština je přesto bezchybná, nádherná. Jen si stěžuje, že už si nemá s kým pohovořit, protože staří umírají a mladí už česky zapomínají. Takových krajanů je po provincii Misiones rozeseto více. Nejradši bych jen jezdila od jednoho ke druhému, povídala si s nimi a poslouchala vyprávění o jejich dobrodružných osudech, a tak potěšila je i sebe, protože to bohužel nebude už dlouho trvat a tato generace zmizí. Je to vždy dojemné, takové shledání. A doma o tom skoro nikdo neví, že tu žijí dědečci jako od Jiráska, kterým při vzpomínce na starou vlast, kterou mnohdy znají jen z vyprávění, vhrknou slzy do očí.

sam_0378

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Argentina, Latinská Amerika, Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s