Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi: 33. Štědrý den u Pacifiku

12.1.2014

SAM_0796Nastal Štědrý den, jaký jsme dosud opravdu nikdo nezažili. Pája se ládoval práškama na zub, já jsem zatínala zuby, protože mě bolela noha, takže mě taky bolely. Burácející potok, kemp, dorážející ovády i ospalé obyvatelstvo Morálních lázní jsme zanechali jejich osudu (aniž bychom se tam vykoupali, bazének vypadal opravdu oproti Baños Colina nevábně), hodili jsme bágly na záda a brzo ráno vyrazili chytit kamion, ježto to dle několikadenního pozorování vypadalo, že ráno mířívají do údolí. Od oběda už se prý nikde nic nepohne, začínají Vánoce (i když svátek slaví Chilané jen 25. a mají Santu Clause, jí krocana a to všechno na americký způsob).

IMGP1058

Na úvod jsme měli obrovské štěstí: hned první projíždějící auto nás vzalo. Byla to paní v camionetě vezoucí svou starou matičku nebo tetičku na svátky do údolí. Udělala po cestě dobrý vánoční skutek, svezla nás ale opravdu jen kousek do již známé osady El Volcán, z dnešního pohledu tentokrát PRVNÍ minicivilizace. Z Volcánu jsme si to namířili pěšky do dalšího místa na trase, oblíbeného kempu San Gabriel, kde jsme doufali přespat, kdyby bylo nejhůře (povykující dělníci snad na Vánoce proboha jedou dom, nebo ne?) Když jsme tam už už byli (několik km polykajíce prach projíždějících kamionů, odhánějíce hovada, skuhrajíce na zub a nohu, vyhlížejíce, kdy se přidá nějaký pes), stal se zázrak. Jeden kamion zastavil. Kamioňák byl velký sympaťák a svezl nás nejen do San José, odkud už jezdí denně MHD, ale dokonce až skoro do Santiaga, prý abychom ušetřili za autobus. Pámbů mu to oplatí na dětech. Zachránil nám nejen životy před bídným zhynutím, ale i Štědrý večer.

IMGP1079Na santiagském předměstí jsme přesedli do autobusu, ten s námi po velkém kroužení a stání na každém rohu šťastně dorazil na metro, metro nás dovezlo na autobusový terminál, tam jsme snědli první z dlouhé řady megahotdogů, zde zvaných completo (je v tom fakt kompletně vše, kečup, tatarka, hořčice, chilli omáčka, jakási zelená avokádová hmota a dokonce i ten párek nakonec), trochu si pobloudili mezi davy v místní Megavaňkovce (nebylo vidět, že by nějak prožívali Vánoce v rodinném kruhu, v Santiagu to žilo), nechali se vyplivnout na místní Megazvonařce (všude davy) a s úlevou zasedli do autobusu směr Valparaíso. A to vše v časovém rekordu, neboť bylo teprve 15 h. Kluci opět celou cestu prospali, ale mi to nikdy nedá a prostě se musím dívat z okna. Přece to neprošvihnu, když můžu vidět kus světa.

Do Valpa není daleko. Velké hory střídají menší, ale pořád hory, hory, hory a rokliny porostlé tu větším, tu menším roštím a kaktusy. Až se nakonec sérií slamů jednou takovou roklí spustíte přímo k oceánu. Měla jsem od Dalky a Toma tip na jeden hostal blízko nádraží a tam jsme nakonec zůstali 4 dny a seznámili se s místními Indy, věčným Francouzem a další pestrou havětí. Náš pokoj sice neměl okno (teda měl, ale na chodbu), zato byl celý hostal krásně vyzdoben notami a fotkami slavných hvězd. Na dámy se chodilo k Merilyn, na pány k Jamesovi Deanovi.

Sice nám řekli, že bude těžké najít nějaký podnik otevřený, protože se ze zákona na Štědrý den dělá jen do 12 h a hospody mají otevřeno do 18, my jsme se přesto nechtěli vzdát štědrovečerní večeře. A protože jsme byli u moře, doufali jsme i v nějakou tu rybu, ačkoli jsme si nedělali iluze, že by to byl zrovna kapr. Vyrazili jsme tedy do ulic s úmyslem dát si do nosa. Na ulicích to žilo, v parcích pořádali vánoční trhy s dosti kýčovitým obsahem stánků, všude bylo plno somráků, ožralců, toulavých psů, jejich exkrementů a neskutečného brajglu kam oko pohlédlo. Nevěřili jsme svým očím. Valpo bude silné kafe.

IMGP1068

Hostálci měli pravdu, byl večer a všude zavírali a balili, osazenstvo barů se vyhozeno přesouvalo do ulic a parků. Všude se honily smečky prašivých psů a lovily v odpadcích něco k snědku. Objevili jsme otevřenou restauraci Tenedor libre (Svobodná vidlička) – takový ten podnik, že zaplatíš paušál a pak zbodneš, kolik sneseš. To byla ta pravá sváteční výzva. Měli i smažené ryby a spoustu dalších lahůdek, především výborné hovězí kostičky na medu á la guláš. Hudební doprovod toho všeho: karaoke s populárními vánočními melodiemi. Veselé Vánoce! Vítejte v Pacifiku!

SAM_0831

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Chile, Latinská Amerika, Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s