Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi: 39. Cruce Andino – lodí přes andská jezera do Chile

15.1.2014

Milí čtenáři, právě se dostáváme k místu mého putování, které je obzvláště ostudné, neboť jsem se na jeden den zařadila mezi pupkaté pracháče a zaplatila si za velmi nekřesťanskou sumu Cruce Andino, neboli přejezd z Argentiny do Chile přes andská jezera mezi horami. Pořádá to jediná argentinská cestovka, vyrazíte v 7 ráno z Bariloche a v 8 večer jste na druhém konci, v chilském přístavu Puerto Varas na jezeře Llanquihué. Normálně byste za ten obnos měli týden válení na pláži někde v Chorvatsku, já jsem se rozhodla investovat do ledových bouřlivých větrů, racků, výhledů na zasněžené sopky a průzračné smaragdové vody tří jezer. Nedá se to jet celé lodí, proto jsou v úsecích mezi jezery přistaveny mikrobusy, které s vámi popojedou od přístavu k přístavu.

SAM_0374

Ráno v 6:40 už jsem stepovala u cestovky, aby mi náhodou neujeli, když mě to stálo, jak Španělé říkají, el ojo de la cara, neboli oko z tváře. Nejdřív nás autobus zavezl do přístavu s krásným názvem Puerto Pañuelo čili Kapesník. Po cestě se zastavovalo asi v 10 různých luxusních hotelech a vyzvedávali se břichouši a početné rodiny s rozjívenými dětmi (kde ti na to vzali, netuším, když jich jelo třeba 7). Počasí vypadalo slibně, i když byly sem tam mraky.

SAM_0376

První plavba byla nejdelší a taky nejstudenější, takhle brzo ráno vál divoký vichr a rval nám šátky z hlavy. SAM_0390Při cestě ramenem jezera Nahuel Huapi bylo největší atrakcí krmení racků, kteří pronásledovali loď a pózovali zobajíce cestujícím sušenky z ruky. Po asi 2 hodinách jsme dorazili do Puerto Blest, kde nás čekal autobus a přemístil nás jen asi 3 km k dalšímu jezeru Lago Frías. Tam jsme se opět nalodili, tentokráte ve Veselém přístavu (Puerto Alegre) a další katamarán nás převezl jezerem na druhou stranu. Tohle už bylo menší jezírko mezi horami, chráněné před větrem, sluníčko se vyšplhalo vysoko, takže už se na palubě dalo nejen třást zimou, ale taky si vychutnávat výhledy a nevěřícně zírat na smaragdovou barvu vody. Po půl hodince opět přistání (Puerto Frías) a opět nás čekaly autobusy. Předtím ovšem ještě celní odbavení, protože jsme opouštěli Argentinu a za hřebenem vstupovali do Chile.

SAM_0419Autobus drkotal po štěrkové cestičce vybudované ve 20. letech, otevíraly se výhledy na úpatí hor hustě porostlá obrovitánskými stromy alerce andino, na vodopády a na vrcholky nejbližších hor s dominantou sopky Cerro Tronador (bohužel v mraku). Znamená to Hřmící hora a pojmenovali ji tak jezuité v 17. století, když zde zaváděli své misie. Ne že by sopka byla aktivní – to jen ledovec na ní praskal, a to byl důvod toho strašidelného dunění. Průvodkyně vysvětlovala, že jsme v nejstarším národním parku v Chile s tou zvláštností, že jsou zde do chráněné oblasti zahrnuty soukromé majetky. Obyvatelé žijící v parku mají přísné restrikce, nesmí například budovat žádné silnice. Proto tu je jen ta jedna štěrková, jež vznikla ještě před parkem, a obyvatelstvo se všude dopravuje na loďkách po posledním jezeře na naší trase, Lago Todos los Santos (Všech svatých); taky se mu říká Lago Esmeralda, právě kvůli smaragdové barvě, která je způsobena kombinací vápenatých usazenin a sopečné činnosti.

SAM_0447

Když jsme absolvovali i chilskou celní prohlídku (nebyli ani zdaleka tak militantní jako onehdá při cestě do Santiaga, možná to bylo tím, že nevlastnili žádnou rentgenovací techniku ani nic podobného, takže se spokojili jen se zběžným otevřením batohu a popřáním dobrého dne), dostali jsme v přístavu Peulla rozchod na oběd. SAM_0461Myslela jsem si, že to bude městečko, že si tam vyberu chilské psy, koupím pohledy, sednu do kavárny… Haha. Osada sestávala z obrovského luxusního hotelu přepravní společnosti, druhého, o něco staršího, ale stále dosti luxusního hotelu se samoobslužným bufetem a asi 5 domečků, z nichž jeden byl turbína (elektřina se tu v parku vyrábí pomocí početných potůčků tekoucích z hor), jeden policajti, jeden hasiči, jeden zavřená sámoška a v jednom někdo bydlel. Jinak široko daleko jen my 100. Zatímco se ostatní rozprostřeli do oněch dvou hotelů, přemýšlela jsem, co dál, protože jsem měla jen 12 000 místních psů od minula a neměla jsem ještě hlad. Vydala jsem se po cestičce s nápisem Cascadas de la Novia (Nevěstiny vodopády) a udělal si tak příjemnou hodinovou procházku lesem k oné atrakci a zpět. Poprvé jsem se trochu namíchla na průvodkyni, protože jsme měli 3 hodiny rozchod a ona se ani neobtěžovala nás informovat, co jiného kromě vysedávání v báru se tu dá vidět. Kdybych nebyla od přírody zvídavá a všude nevlezla, unudila bych se tam k smrti.

SAM_0469

Vodopád byl nádherný a kolem už se ukazoval úplně jiný les a vůbec klima, než jaké jsem po cestě dosud zažila. Vstoupili jsme do tak zvaného pacifického jižního deštného pralesa. Všude mokro, vlhko, vše kvetlo a bujelo a potůčky se proplétaly mezi skalami a stromy, měřícími tak 40 m a minimálně 1 m v průměru. Alerce andino (nebo patagónico) (fitzroya cupressoides) je druh cypřiše, symbol jezerního distriktu; není problém najít stromy staré až 3000 let. Jsou opravdu majestátní.

SAM_0471

Nakonec mi nezbylo, než se taky najíst v místním samoobslužném podniku – menu mě vyšlo přesně na mých 12 luka (tak říkají Chilané tisícovce, jak jsem byla později poučena), což je jen tak pro zajímavost 480 Kč. Nedalo se nic dělat, poněvadž přes hranice se jídlo brát nesmělo, takže jsem s sebou neměla ani drobeček, a sámoška, jak jsem již zmínila, byla zavřená. Zbylo mi přesně 500 centů a bankomat se nezdál býti v dohledné době reálný. To jsem se podruhé naštvala na tento podnik, že se nikdo neobtěžoval mě na to upozornit.

SAM_0493

Při čekání na poslední loď jsem si odbyla první zkušenost s otravným chilským hmyzem zvaným tábano (Tabanidae). Představte si to největší hovado, zvětšete ho 3x až 5x, omalujte mu prdýlku načerveno a přidejte ty nejvykulenější muší oči, jaké svede vaše obrazotvornost, a máte asi tak představu. Vtip je v tom, že se vyskytují v hejnech po desítkách a milují černou barvu. Kdo mě zná, ví, že mám na sobě něco černého prakticky pořád. A ty mrchy štípou. A když se oháníte, jen je na sebe upozorníte. No aspoň jsem měla o zábavu postaráno. Pobíjením tábaňáků a zdrháním před nimi jsem strávila (místo plánované relaxace na pláži) poslední hodinku do odjezdu lodi. Dokonce tam o nich měli i naučnou tabuli, abychom věděli, co to na nás právě útočí. Místní obyvatelstvo mi časem prozradilo, že „nic nedělají, jenom štípou“ a že na ně neplatí žádný repelent, hlavně člověk musí být v klidu. Jejich invaze trvá celý leden, pak už od toho snad bude pokoj. Postupem času jsem zjistila, že je nepřitahuje jen černá barva. Lezou prostě absolutně na všechno a není před nimi úniku. Zajímavé je, že se nějak naučili, kde jsou hranice, protože v Argentině jsem na ně nenarazila, ale sotva nás v Chile odbavili, už tam byli nachystaní, potvory!

SAM_0519

Plavba poslední lodí (s velmi pohledným kapitánem) do města Petrohué byla ve znamení sopek. Měli jsme štěstí, až na pár mráčků kolem vrcholů byly krásné výhledy. Nejimpozantnější je dominanta kraje, sopka Osorno, která má tvar téměř pravidelného kužele a trčí přímo z vody mezi jezery Llanquihué a Todos los Santos. Další je Puntiagudo (Špičák), Calbuco a v dálce na hranicích pořád pěkně viditelný Cerro Tronador. V Petrohué jsme nasedli na autobus, mířící už definitivně k cíli cesty, malebnému městečku Puerto Varas. Po cestě se mi ještě podařilo naštvat se potřetí, neboť jsme zastavili prohlédnout si malé peřejky na řece Petrohué, což nám průvodkyně oznámila tímto stylem: „Za 5 minut zastavíme na nádherných peřejích, bude to stát 2500 pesos a neberou karty ani jinou měnu, jen dolary.“ To řekla opravdu brzo. Nebyla jsem zdaleka sama, kdo neměl chilské psy. Jsme na hranici s Argentinou, je to tady z 90 % sám cizinec a oni neberou ani argentinská pesa. Pěkně mě to namíchlo, za prvé, že to nebylo v ceně (když zaplatím balík, čekám plný servis), za druhé, že jsme to nevěděli předem. Rozhodla jsem se to paní průvodkyni od plic sdělit. Nechápala, proč se rozčiluju kvůli „jenom 2500 pesos“ a „snad když někam jedu, tak si předem přece mám zjistit, jak to tam chodí, ne?“ Byla to prostě kráva. Samozřejmě nešlo o ty prachy, ale o princip. Tohle jsem přece měla „zjistit“ od ní, od toho tam snad byla, ne? Myslí si, bůhví jak nejsou luxusní podnik, ale co se týče služeb, mají tedy ještě co dohánět. Nakonec jsem se rozhodla na tento incident zapomenout, abych si nekazila vlastní žlučí sama sobě jinak vydařený den se spoustou zážitků.

SAM_0528

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Argentina, Chile, Latinská Amerika, Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s