Tenhle článek rozhodně nebude pro vegetariány.

Argentina patří mezi největší světové producenty hovězího masa. Pastevectvím se začaly živit hned první generace španělských kolonizátorů, protože rozloha země byla obrovská, pracovní síly málo a valná většina půdy se v místních klimatických podmínkách ani k ničemu jinému nehodila. Tak se pomalu zrodila kultura gauchos, honáků dobytka, jež patří neodmyslitelně k místnímu koloritu.

ŽIVOT VE STYLU GAUČŮ

Slovo gaučo (o jehož významu a původu existuje mnoho teorií, ale žádná oficiální) nemá samozřejmě nic společného s válením se na gauči, práce jihoamerických kovbojů vždy byla drsná a namáhavá a ani v dnešní době není rozhodně pro bábovky. Ke správnému argentinskému gaučovi patří neodmyslitelně kůň, pončo, kožené chrániče nohou, šátek na ochranu proti prachu, pořádné sombrero a bolas (koule spojené dlouhým koženým provazem, které gaučo umně vrhl prchající krávě pod nohy a zabránily jí tak v pohybu) a samozřejmě kytara.

Gaučové byli kočovníci, putující se stády po nedozírných pláních pamp a velkého jihoamerického Chaca. V pustině neměli s jídelníčkem moc na výběr, dřeva bylo všude plno, a tak se základem jejich stravy stala hovězí pečeně. Došlo to tak daleko, že v jihoamerické španělštině se slovo carne, maso, používá dnes pouze pro maso hovězí. Cizince to nejdříve trochu zmate:

„Prosím vás, z čeho je ten řízek?“

„Z masa.“

„A z jakého masa?“

„No, z masa, a pak ještě máme tady ten kuřecí.“

Tak už je vám to jasné?

NA STEAKY ZAPOMEŇTE –DEJTE SI ASADO!

Než budete číst dál, musím vás však nejprve varovat: jste-li z evropských restaurací zvyklí na libovou krvavou flákotu zvíci třípatrového dortu, hned na to zapomeňte. Pravda je, že nic takového jako „pravý argentinský steak“ neexistuje. Argentinci mají něco daleko lepšího: asado.

Když budete mít štěstí a někdo domácí vás v Argentině pozve na asado, rozhodně neodmítejte, i kdyby hovězí nebylo zrovna vaše nejmilejší jídlo. Neodmítejte ani, kdybyste byli ti nejzapřísáhlejší vegetariáni. Asado je obřad, společenská událost, oslava a veselice. Jestli chcete poznat duši pravého Argentince, tento zážitek si rozhodně nesmíte nechat ujít.

Gaučové v pampách to dělali jednoduše a na mnoha místech například v Paraguayi ještě tento starý způsob přetrvává: vezme se kráva, naseká se sekyrou na libovolné, asi dvoukilové kusy, ty se napíchají na tyče a tyče se zarazí do země kolem ohně. A peče se. Několik hodin. K tomu se usrkává maté a drnká na kytaru. Maso se nijak neochucuje, jen lehce osolí. Nejlepší je, když se pak může jíst jen tak, bez ničeho. Pokud je hlad velký, doplní se jako příloha vařený maniok nebo placky z maniokového škrobu.

A TEĎ VZHŮRU NA HOSTINU!

Současní Argentinci, obzvláště ti s nenechavými středoevropskými geny, toužícími všechno dotáhnout k dokonalosti, mají dnes speciální rošty (parilla), na kterých maso pečou, případně kovové „kostry“, na něž se dá natáhnout k rožnění celé kůzlátko nebo jehňátko. Jako předkrm, aby nevyhládlo při čekání na hlavní chod, se podávají klobásky a párečky chorizo. Hovězí, samozřejmě.

Pak obvykle následují pekáče s obrovskými kusy masa, z nichž si můžete vybrat, po čem jen vaše srdce touží. Velmi často se pak ještě můžete docpat z metrových špízů, na nichž je kromě několika druhů masa (zde si konečně přijdou na své i milovníci drůbeže) napíchána taky slanina, cibule a jiná zelenina. Jako příloha jsou k dispozici mísy s rýží, maniokem, zelným salátem, kukuřicí a chleba. Vše je potřeba zalít značným množstvím velmi vychlazeného piva Quilmes nebo lahodným červeným vínem z kraje Mendoza (zhusta podávaného s ledem, neboť podnebí je zde parné). Argentinci také velmi holdují slazeným limonádám zvaným gaseosa, ať už je to coca-cola nebo nějaká místní značka.

Když se vám podaří dostat se ve zdraví až bodu trávení, máte vyhráno. Už stačí jen pozorovat, jak místní vyměňují rošty a jehlice na špízy za kytary a harmoniky. A zábava začíná.

Na asado není potřeba jezdit na daleké argentinské pláně – můžete na něj narazit i při procházce centrem Buenos Aires. Stačí vrazit například o víkendu do ulic San Telma a jít doslova rovnou za nosem. Vůně klobáseček na roštu, který právě rozpaluje kníratý gaučo ve stylovém honáckém sombreru, se nese široko daleko.

Nebo se nechte zlákat na několikachodovou parilladu do některé místní restaurace. Maso vám tam připraví přímo na stole na malém přenosném roštíku. Takže dobrou chuť – ¡Buen provecho!

Toto povídání najdete v profesionálním hávu také zde.

Sérii článků o Argentině jsem napsala pro CK Rady na cestu, se kterou spolupracuji. Nalákala jsem vás? Tak pojeďte!