V NÁRUČI TANGA

Když ona na mě zapomněla, co mi záleží na tom dát život v sázku, prohrát ho tisíckrát? vyznává se Carlos Gardel ve svém posledním slavném tangu Por una cabeza.

Housle lkají, harmonikář tiskne svůj nástroj k hrudi, jako by si ho chtěl nacpat celý do té zející díry, ze které mu jeho nevěrná milá právě vyrvala ještě teplé, tepající srdce. Sál je nacpán k prasknutí, nikdo ani nedutá, jen sem tam zahlédnu, jak to s někým šije, určitě tanečník, hlavou či nohou si neslyšně poškubává do rytmu, protože ať chcete nebo ne, cloumá to se všemi, je těžké zachovat odstup, první doba vás vždycky navnadí a čtvrtá zase znovu dostane.

Představení se podle oficiálního programu chýlí ke konci, ale nikomu se ještě nechce, muzikanti jako by se teprve teď pořádně rozehřáli. A to už za sebou mají nejmíň dvě hodiny dřiny a košile propocené.

To bylo ještě světlo a publikum se potupně trousilo – znám už tu argentinskou pohodičku, hodina sem nebo tam, kdo by to měřil? Jen turisté s předem nalinkovaným nabitým programem. Dám vám radu: čím dříve se tu uvolníte, opustíte naučené evropské pořádky, tím lépe pro vás. Nechte Argentinu, ať vás pohltí ve svém čase a svým jedinečným způsobem, jak to udělala se mnou, jak to udělá s vámi, divte se a nasávejte.

TANGO GAUCHESCO

První se na pódiu představuje mladá generace: malí gaučové a gaučesky se natřásají ve svých baňatých kalhotách a sukních s volány, kavalírci dupou podpatky a luskají prsty, malé dámy je lákají třepotáním šátků a mrskáním copů. Jen to s nimi šije, je vidět, že to mají v krvi, malí kreolové na pampách zrození. Kapela ve složení harmonika, piano, kytary a bubínky je povzbuzuje občasnými výkřiky a zrychlenou rytmickou kadencí. Zárodky budoucích tanečníků předvádějí kořeny budoucího tanga.

Argentinské tango (přesněji řečeno tango z oblasti La Plata, abychom nebyli nespravedliví ke lvímu podílu Uruguayců na vzniku tohoto žánru) se vyvinulo na počátku 20. století v chudinských přistěhovaleckých čtvrtích Buenos Aires, Montevidea a dalších velkých měst v povodí La Platy. Nese v sobě kořeny kreolských gaučů, jak přicházeli z pamp do měst za prací, ohnivých rytmů a exotických melodií osvobozených černošských otroků a v neposlední řadě vliv obrovské vlny přistěhovalců z Evropy, kteří si s sebou přivezli valčíky, mazurky, flamenco a recept na pizzu.

Mládež se loučí provázena nadšeným potleskem, publikum, konečně na svých místech, je dojaté roztomilostí dětských tanečníků, no tak, nestyďte se, teď je ta příležitost zahodit evropskou upjatost a rozpustit se ve vlně sentimentu, jak to znáte z telenovel. A jestli vám to ještě nejde, pomůže lahev místního ohnivého malbeku.

ZROZENÍ VÁŠNĚ

A teď už pozor, nastupují dospělí. Postupně předvádějí sérii folklórních tanců v úboru gaučů, ale s každým dalším kouskem se posouváme v čase a z venkova do města, až se nám scéna před zraky promění. Už ne honáci na pláních, ale přístavní dělníci v omšelém obleku v některém z barů na periferii, kde jediným potěšením a úlevou po celotýdenní dřině byly víkendové tancovačky – milongas.

„Nedovedete si představit to velké množství výborných tanečníků tanga, jací se objevili v naší době,“ vzpomíná na atmosféru 40. let v Buenos Aires jedna z nejslavnějších profesionálních tanečnic María Nieves Rego. Svým partnerem Juanem Carlosem Copesem tvořili tvář moderního tanga více než 50 let. Copes dodnes provozuje ve městě taneční školu – kdo dnes ve světě moderního tanga něco znamená, učil se od něj. Snad i tihle „naši“ tanečníci, napadá mě. A co všechny ty páry, na něž narážíte při každodenní procházce městem? Co ti postarší rutinéři s uvadlými rysy v turisty obležených uličkách čtvrti Boca, opakující denně stále stejné vyčpělé představení? Co ti mladí studenti taneční konzervatoře přivydělávající si před prezidentským palácem? Z oněch prvních asi už těžko, ale z těchhle, kdo ví, se jednou třeba vyklube nová María s Juanem.

Na pódiu se zatemnilo, nastává chvíle napětí. Jediný reflektor osvítí holá prkna a všichni zatají dech, to když začne harmonika s houslemi pomalu odvíjet známou melodii Astora Piazzolly a ze zákulisí se vyloupne silueta elegána s napomádovanými vlasy a v opačném koutě štíhlá postava jeho partnerky. Vtahují nás do svého příběhu, je tam láska i bolest, touha i strach, koncert těl, že místy tak nějak zapomínám mrkat a polykat, a když, tak jen potichoučku a na čtyři doby, abych jim to nezkazila. Z transu mě probere až šílící publikum.

Tenhle zážitek si žádá pořádný doušek malbeku, a jednu lahev pošli kapele, camarero, protože noc je mladá a i když tanečníci už mají padla, muzikanti přelaďují a přesouvají se do baru spolu s těmi, kdo jsou lační se přidat na pár kousků, ať už jako hudebníci, tanečníci, nebo jen obdivující zevlouni.

A já volám, jako volávali v začátcích jeho kariéry na Gardela: ¡Tócate otra, Carlitos! Zahraj ještě jednu, Karlíčku!

3 TIPY PRO MILOVNÍKY TANGA V BUENOS AIRES:

Nejvíce lokálů nabízejících tango show sídlí od nepaměti na třídě Avenida Corrientes a v jejím okolí, co by kamenem dohodil od Obelisku. Tipy na nejlepší show najde třeba zde.

Srpen je měsíc, v němž se v Buenos Aires koná každoroční festival a světový šampionát v tangu. O posledním uplynulém ročníku se můžete dočíst zde.

Žádný „tangofil“ nesmí při svém pobytu v Buenos Aires vynechat návštěvu Muzea Carlose Gardela, umístěného v jednom z domů, který obýval ve čtvrti Abastos.

Tento zpěvák tanga, skladatel a herec, který zahynul tragicky při leteckém neštěstí na vrcholu své kariéry, se stal takovou ikonou, že jeho nahrávky byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Produkty takzvané „gardelmanie“ na vás ostatně číhají v každém obchodu se suvenýry. Co takhle nádobku na maté s usmívajícím se Carlosem?

Toto povídání najdete v profesionálním hávu také zde.

Sérii článků o Argentině jsem napsala pro CK Rady na cestu, se kterou spolupracuji. Nalákala jsem vás? Tak pojeďte!

Autorkou některých fotek z tohoto příspěvku je Pavlína Řeháčková, má kamarádka a současně kolegyně – učitelka u krajanů v argentinském Chacu.