Vía de la Plata II.

SAM_1179

Provádím obřad přechodu. Dělám roční uzávěrku. A příroda mi to usnadňuje. Pět prosincových dní zalitých sluncem, teplé paprsky na rukou a šťáva z pomerančů. Ohlížím se na ně přes rameno a s prvním krokem do nového roku se zabouchnou prastaré a těžké dveře z olivového dřeva, voňavé a zašlé. Nový rok se probouzí mrazivý, jinovatka křupe pod nohama a vše je zakleto bílým kouzlem. Slunce se dere nesměle, je nasáklé mlhami a někdy trvá až do oběda, než ho někdo vyždímá a kramlíkem přidrží výš na obloze.

SAM_0867

S postupem na sever dávám sbohem trenýrkové teplotě a dobře hlídám rukavice. Postrádám ty na gumě z dětství. Postupně si zvykám, chce to vždycky pár dní, než se kostra hejbne, než mi batoh přiroste k tělu, než najdu systém balení, než si ujasním, co do které kapsy, než si zautomatizuju pohyby, abych vše potřebné našla na jedno hmátnutí, než mě přestanou bolet stehna při čurání s báglem, než se na zadku z tvarohu stane zase sval, než přestanu zakopávat o hůlky, než se udělají mozoly mezi palci a ukazováčky, než se mi opálí obrysy kraťasů, hodinek a slunečních brýlí.

SAM_1002

Pomalu se mění má představa o andaluské a extremadurské krajině. Překvapuje mě její členitost, nic není, jak jsem si to představovala. Je tu nečekaně vlhko, potoky jsou mělké, ale teče v nich překvapivě čistá a rychlá voda, často musím použít velké žulové bloky umístěné vedle brodů, abych přešla suchou nohou. Někdy se to nepovede, některé bloky prostě vzala velká voda a zanesla koryto větvemi. Jednou musím kvůli hloubce potoka udělat dlouhou opruzáckou zacházku podél dálnice.

SAM_0339

Jsou dny, kdy se krajina mění rychle, co zatáčka, to překvapení. Takové chvíle si užívám, nemyslím na nic, jen se raduju, že jsem venku, že svítí slunko, že tu všechno kvete, že se hýbu, že jsem viděla dudka, že jsem si pohladila koníka, že jsem.

SAM_0344

Někdy zas je potřeba překonat obzvláště monotónní úseky po asfaltce nebo nekonečně rovné polní cesty, ale těch není zas až tolik, kolik jsem čekala. Beru je jako výzvu, říkám si, teď je ta správná chvíle učit se trpělivosti, ty víš, že to potřebuješ jako sůl. Každý den se učíme, tak proč ne třeba teď, na téhle krásné patnáctikilometrové štěrkačce za plotem podél dálnice, kde konce nedohlédneš, jen věznice obehnaná ostnatým drátem na obzoru a fičí studený vichr a není kde se schovat na svačinku. Třeba konečně přijdeš na kloub té meditaci. Himlhergotkrucajselement, kdy už bude sakra konec?! Hryžu starou suchou bagetu za pochodu. No aspoň že nechčije.

SAM_0882

Chcát začne až úplně poslední den, po třech týdnech azura. Uprostřed pole, kde není kam se schovat. Polňačka se okamžitě mění v moře bahna, v němž lyžuju slalom a bez milosti dorážím své prochozené škorně. Za dvě hodiny je po všem, zrovna když hledám azyl v místním social baru a u velkého kafe a ještě většího koňaku ždímám rukavice, ždímám gatě, ždímám bundu, ždímám batoh. Poslední půlden do Zamory vichr honí po polích mraky a maluje neuvěřitelné věci.

SAM_1273

Ať chceš nebo ne, jak jednou vyrazíš na cestu, všechno už tu je pro tebe nachystané.

SAM_0455

SAM_0272

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Španělsko. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s