Už zase šlapu Španělskem

září / říjen 2021

Týden 1.
pracovně Camino Lenkaplenkeño (211 km)
aneb po vlastní ose kolem jezera Sanabria, s kaňony a vodopády, jezery a vřesovišti – velmi skotské a musím říct, že se tyhle kopce dostaly na můj seznam nejoblíbenějších španělských hor hned na 2. místo, do těsného závěsu za Picos de Europa (ano, Pyreneje prominou).


Pak přes výškrab na nejvyšší vrchol Galicie Peña Trevinca (2127) bloudím v mlze občas proložené chcancem větším či menším až do údolí řeky Sil, kde už nastupují vinice, fíky, kaštanové sady a hmyz.

Zlatým hřebíkem za prvním týdnem budižtež Las Médulas, největší povrchový důl Římského impéria. Médula je španělsky morek. Zničili tu tu horu před 2000 lety tak nádherně, aby se jí dostali na dřeň: zlato samozřejmě, hamouni. Nepřestává mě fascinovat, jak Římani ze všeho, na co sáhli, udělali skvost – v tomhle případě zcela bezděčný.

Týden 2.

Camino lebaniego + Picos de Europa + Camino Vadiniense – 147 km (ale převýšení asi bambilión)
Týden začal přesunem z Ponferrady přes moje nejvíc nejoblíbenější španělské město (bacha, není to Santiago, ale Oviedo) k moři. V San Vincente de la Barquera mají nádhernou pláž a rušný kemp (plno krásných a úžasně namakaných surfařů – no kdybych neměla vyšší cíle, dokázala bych je pozorovat celé hodiny), ale hlavně tam začíná taková malá procházka do hor, bratru 2 1/2 dne a celé se to menuje Camino Lebaniego, pač to míří ke svatému Toribiovi (neptejte se mě, kdo to byl) do kláštera v Liebaně. Tak du, pač chcu do hor.


Nejdřív po hrbkách s krásnými výhledy na moře, pak super procházkou podél skotačivé lososořeky Nansa a pak už furt dál a výš, mezi nejšťastnějšíma krávama. Krása údolíček s dědinkama střídá nádheru (bača pravil, že mi tu klidně prodá 3 baráky za 30 000 €, akorát já je nemám, takže kdo do toho de se mnou?) až do středověkého horského městečka Potes a nad, pro razítko. Teda bylo to trochu zklamání, čekala sem nejmíň biskupa a všechny ty křesťanské odborné pindy, ale baba mi tam jen prdla 2 razítka s mezidechem a bylo vymalováno. Pravila, že to pokračování se menuje vadiniense, pač Vadiniové byl jeden z kantaberských kmenů. Nevím, školy nemám, ale na tuto informaci sem čekala hodinu, tak to bude nejspíš pravda.


Tak to du, s mezivýletem na Picos, moje nejvíc nejoblíbenější španělské hory, až do dneška.
Dnes sem dala horám vale a klesám v León.


Na internetech pravili, že přišlo Svatomichalské léto (Vaška tu nemají). Nevím teda přesně, co tím je myšleno, ale počasí tu zatím vyvádí všechny psí kusy, včetně náznaků sněhu. A nějak přes noc přišel podzim.
Budoucnost je zatím v mlze, ale už se tam něco rýsuje…

Týden 3.

Camino Vadiniense, přískokem přes Ovidado+San Salvador – 140 km
Člověk by řek, že když se de z hor dolů, je tam čím dál míň hor a je to lehké. Opak je pravdou. Je to těžké, dost, bo asfaltu se nelze vyhnout a dlouhé kiláky jen lemujete Rutu Nacional. Ale pořád je na co se dívat.


Picos započaly dílo destrukce mých bot, asfaltka je dorazila. Už nemám podrážky, takže du prakticky bearfoot jen ve fuskách. Začínají puchýře mezi prstama a jak to člověk odlehčuje, odnášejí to paty a ty to posílají do kyčlí a kyčle se snaží, ale zaráží se nahoře o batoh. Jak odpoledne postupuje a vy krájíte už nějaký 36. km, vaše chůze se čím dál víc začíná podobat někomu, kdo si právě nasmolil do gatí.


Daleko víc mě ale, abych byla krajně upřímná, otravuje snaha si po každém čurání nasadit zpátky gaťky tak, aby se mi nezadíraly do zadku. Už sou totiž celkem vytahané a já při chození nejvíc chudnu přes prsa a přes zadek. Kumpán by pravil, že to je věčná škoda, a zahnal by mě do nejbližšího báru a vykrmil. Jenže tu není a bárů taky poskrovnu.


Už sem fakt dost unavená a každé odpoledne kolem 3.h a 30. km mě přepadá krize. Na to je tento postup: okamžitě zastavit a dát si:
a) kafe
b) skok do studené vody
c) alkohol
a nejlépe to vše dohromady, je-li po ruce. Zde není, tak to doplňuje síla vůle.


Camino se den před Leónem napojuje na Francés v Mansille de las Mulas, ale tomu se chcu vyhnout, eště po 11 letech mám v živé paměti jako noční můru celý den propocený skrz leónský industriál. Takže přeskakuju na Camino Olvidado a v La Robla navazuju na San Salvador, což je sice o den delší, ale daleko hezčí. Akorát přeskákat tu Roblu s cementárkou a atomovou elektrárnou, to byl teda Mordor – zajímavé, jak to člověk vytěsní, po 4 letech si pamatuju jen tu krásnou procházku podél řeky Bernešky (Bernesga) až do centra Leónu.
Je čas se vykrmit a popojet.


Tento týden byl míň přírodní, ale zas v sobě skrýval nečekané zajímavosti vytvořené člověkem: monumentální přehradu Riaño, nádhernou římskou silnici vybudovanou Augustem k tažení proti Kantabrům, opuštěné uhelné doly.


V Santiagu si dávám konečně odpočinkový den, dyť sem doma. Beru to od baru k baru, od parku k parku, na stará místa. Doplňuju hladinu kafe, čerstvého džusu, Estrelly Galicie a cpu se největšíma croissantama ve známém vesmíru.
Už je mi smutno po oceánu, zatím sem ho dost odbyla. A chybí mi lesy.
Šlapky už mi snad odpustily, hor už sem se nabažila, takže beru směr sever a vyrážím na Camino Inglés. V protisměru. Na pohodku. Času dost. Je krásně a v břušku mi na cestu plave chobotnička.

Týden 4.

Camino Inglés (v protisměru) + Camiño natural do Cantábrico – 203 km
Co říci závěrem? Během těch 701 km chůze (jak necimrmanovské číslo, kdybych to počítala předem, najdu zkratku!) jsem napsala o Španělsku 17hodinovou operu. Bohužel většina materiálu se nedochovala, jen pod ešusem tato jedna píseň, a to ještě bez notového záznamu.


Tak tohle je moje píseň o Španělsku.
Obsazení:
zpěv, sólo dudy: Susana Seivane
doprovod: vítr, příboj, racci (kex kex)

Závidím Španělům sever
Oceán, s útesy a divokými plážemi, s příbojem a slanou vůní sušených řas za odlivu
Staré kamenné domy, krásně renovované, s výhledem na moře a na hory zároveň
Vrcholky Evropy, ty drsné šutry shlížející na zemi Kantabrů; po zádech se jim plazí lesy plné hub, kaštanů a ostružiní
Vůni eukalyptového lesa po ránu
Stopy po Římanech a keltská castra
Ledové řeky pádící z hor
Dubové háje a zídky porostlé břečťanem


Fontánky, pramínky a pítka na každé návsi
Dědy v rádionkách opřené o kašnu, vrásky otočené za teplem
Tržiště s přehlídkou mořských potvor – jsem závislý čichač
Bary a v nich kafe s mlékem a hovory místních, v nichž se řeší podstata života, vesmíru a vůbec od snídaně přes půlnoc
Největší teplé croissanty ve známém vesmíru a čerstvý pomerančový džus k snídani
Mořské potvory a ryby na tisíc lahodných způsobů
Skvělé sýry, curado de oveja a cabrales jsou nejlepší
Menú del día, se kterým se potýkáte 3 hodiny a vyřadí vás z provozu na zbytek dne
Víno, co vám za zimních plískanic kopne slunko rovnou do žíly
Olivový olej na čerstvém chlebu – a to úplně stačí

Závidím Španělům sever
Tolik jim ho závidím
že se pořád musím vracet
zas a znova – a tajně jim to všechno kradu
jenom tak malinko
po troškách
un poquiño
aby si nevšimli
že si s sebou odnáším
vřes na botách
mušli v kapse
písek ve vlasech
sůl v uších
slunko v týle
pěnu na jazyku
příboj ve snech
zmámenou mysl

Téma je ukončeno mohutnou patetickou kódou.

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Španělsko. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s