Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi: 30. Uspallata a přejezd do Chile

5.1.2014

sam_0463

Uspallata byla jediným místem naší společné cesty, kde nám pršelo. Když jsme přijížděli, právě jedna bouřka končila. Usalašili jsme se v minikempu kousek od „náměstí“, který jsem matně poznávala podle otevřené pece uprostřed jako ten, kde dle fotek čeští kamarádi Dalka s Tomem pekli chleba. Zdá se, že je nám osudem chvíli sledovat jejich kroky. Došli jsme na stejnou vyhlídku za město – křížovou cestu. Skálu sedmi barev jsme, jako Dalka s Tomem, také neviděli, neb nás překvapila bouřka. Plán byl tam zajet na kole, ale stihli jsme jen první část plánu: chráněnou skálu s indiánskými pravěkými malůvkami a jakousi divnou kopulovitou stavbu, kam chodí všichni, ale nikdo vlastně neví, co se tam dělo. Asi tam bydlel San Martín, když jel s vojskem okolo, a asi se tam tavily kovy. Výlet na kole nebyl náročný, výhledy opět úchvatné. S honícími se bouřkovými mraky byly barvy krajiny ještě zajímavější. Zmokli jsme až při dojezdu do kempu a zbytek odpoledne prolelkovali.

sam_0474

Nakonec jsme v Uspallatě strávili 3 noci před odjezdem do Chile, samojediní v kempíku, s pološíleným a polozpitým hospodářem, který často vyspával opici a zapomínal nám zapnout světlo v umývárně (chtěli jsme sami, ale nepřišli na systém drátů, vypadalo to dost nebezpečně), o teplé vodě ani nemluvě, ta prostě neexistovala. Noci to ovšem byly opravdu výživné. Na sousedním fotbalovém hřišti se usadili kolotočáři a roztáčeli to každou noc tak do 4 do 5 do rána. V městském kempu bychom si ale moc nepomohli, ležel na opačné straně téhož hřiště. Po zhlédnutí všeho, co mohlo údolí Uspallaty nabídnout, jsme tedy zvedli kotvy (chytli autobus) a namířili si to čile do Chile.

sam_0499

Ani jsme netušili, že nás dobrodružství potká tak záhy: překročení hranic připomínalo scénu z válečného židovského transportu. Po absolvování veškeré razítkovací byrokracie si nejdřív naše batohy a pak taky nás vyskládali do dvojřadu a upřeně nás asi 30 minut pozorovali. Asi zjišťovali, jestli se nějak provinile nevrtíme nebo nepotíme. Čekala jsem, kdy nás začnou dělit na „doprava“ a „do plynu“ nebo kdy odpočítají každého desátého a zastřelí ho. Pak se pouze spokojili s tím, že zabavili několika zmateným Britům jejich jabka, banány a sendviče. My poučení už jsme věděli, že takový kontraband se do Chile vozit nesmí. Mají tam dost svého asi.

sam_0476

Po skoro 2 hodinách nás konečně všechny pustili, naházeli (můj noťas!) batohy zpět do autobusu a vyrazili jsme tunelem a serpentýnami do údolí. Chilská strana And mě překvapila suchem, ještě větším prachem a kaktusy. Čekala jsem žírné údolí zavlažované pacifickými bouřkami. Místo toho ještě větší poušť než v Argentině. Prach splachují kalné řeky, nad nimi se viklají visuté mostky vedoucí k chudým obydlím obyvatel andských strží. Postupně se opravdu úrodnější kusy půdy objevily, ovšem silně zavlažované, a krajina se změnila na něco podobné Andalusii. Jen olivové háje nikde, jen křoví. A pak, kolem Santiaga, vinice. Projeli jsme i kolem vinic Indomita, kteroužto značku jsem si v Paraguayi oblíbila. Po cestě zas pouštěli příšerné filmy, kterým se nedalo uniknout. Šťastlivec Mira všechno prospal.

sam_0506

lenkaplenka se představuje:

Lenka Rašková Jsem rodačka ze Štramberka, Valaška a horalka duší, vagabundka přesvědčením. Vystudovala jsem češtinu, španělštinu a estetiku na FF MU v Brně, kde od té doby žiji. Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní. Díky poutím do Santiaga jsem také zjistila, jak důležité je pro mě dělat v životě to, co mě nejvíce baví. A tak se pohybuji po planetě Zemi pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně čtu a zpívám a "všechno své si nosím s sebou". Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Postupně jsem prochodila i další země Latinské Ameriky, Nový Zéland, Irsko, Norsko... a kdo ví, kde se to zastaví. Cestování se postupně stalo mou profesí. Pracuji jako průvodkyně ve Španělsku, Andoře, Latinské Americe, Irsku, Skotsku a Skandnávii. Pořádám cestovatelské besedy. Miluji vodu ve všech podobách, dobrou kávu, malbec, smradlavé sýry a chobotnice.
Příspěvek byl publikován v rubrice Argentina, Chile, Latinská Amerika, Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s