Author Archives: lenkaplenka

Pěší příchod do téměř jakéhokoli velkého španělského města je utrpením: nekonečné proplétání se pod rukávy a mosty dálničních nájezdů, průmyslové zóny, odpadky. Z dálky vidíte střechy a věže kostelů, ale trvá hodiny, než se probijete periferiemi. Nejinak jsem to očekávala … Celý příspěvek →

Nejkrásnější ze všeho jsou rána. Vždycky. Nejlepší by bylo mít ráno pořád. Ale člověk by pak přišel o zimní večery u krbu a o letní noci u ohně. Tak aspoň mít dvě rána hned po sobě a protáhnout to až … Celý příspěvek →

Co mi pan Buch ušetřil na lidech, to mi na zvířátkách vynahradil. Brzo rozumím všemu, co si živí tvorové na zemi, v povětří i ve vodě povídají. Po několika dnech se přistihuju, že si povídám nejen sama se sebou, což … Celý příspěvek →

  Těším se, až si odpočinu od lidí. Lidi mi tu vadí, chcu mít od všech pokoj. Jsem momentálně lidoplachá. Proto taky vleču stan, jednak, abych ušetřila (herberky od minula podražily a tady jsou navíc skoro všechny soukromé), ale hlavně … Celý příspěvek →

Provádím obřad přechodu. Dělám roční uzávěrku. A příroda mi to usnadňuje. Pět prosincových dní zalitých sluncem, teplé paprsky na rukou a šťáva z pomerančů. Ohlížím se na ně přes rameno a s prvním krokem do nového roku se zabouchnou prastaré … Celý příspěvek →

Vía de la plata znamená „cesta stříbra“, ale stříbrné doly byste tady hledali velice těžko. To spíš zlaté, dál na severu, nad Leónem. Název vznikl vlastně omylem, nejspíš zkomolením z arabského al-balat nebo z latinského delapidata, což ale obojí znamená … Celý příspěvek →